V dnešní době často slýcháme o lidech, kteří jsou závislí na nakupování oblečení. Slovy Rebeccy Bloomwood (z lehké komedie Confessions of a Shopaholic) vás obchod bude vždy milovat (tedy pokud máte peníze), vždycky krásně voní a dokáže ve vás probudit touhu po věcech, které ani nepotřebujete. Tohle jsem nikdy nedokázala moc pochopit... až do té doby, kdy jsem začala chodit do galanterií a obchodů s látkami.

Myslím, že jen krejčová nebo návrhář dokáže pochopit mé nadšení, když se mi do rukou dostane kus látky. Látka je totiž ještě nehotová věc, která v sobě skrývá množství věcí, které z ní lze vyrobit – povedené i nepovedené výrobky. Obé nás něčemu naučí a posune dále, pokud se nevzdáme. I nepovedený výrobek má své místo v našem procesu učení se něčemu novému.

Plna vzrušení pokaždé vyhlížím balíček s objednanými látkami, když mi mají každým dnem přijít. Někdy látky objednávám, protože se mi líbí, ale ještě přesně nevím, co z nich bude. O tom rozhodnu až v okamžiku, kdy ji držím v ruce, teprve tehdy se mi při pohledu na ni zjeví hotový výrobek. Ještě nezpracovaná látka v sobě totiž skrývá příslib věcí, které z ní lze zhotovit.

Ráda kreslím a navrhuji oblečení a doplňky, které bych ráda realizovala, přesto jsem již dávno zjistila, že mému tvůrčímu procesu pomáhá mít před sebou látku, teprve tehdy ze sebe přímo sypu nápady. Je to také tím, že když už mám před sebou materiál, ze kterého budu něco vyrábět, již předem mohu odhadnout některé jeho limity a již se slepými uličkami neztrácet čas. Po realizaci nápadu ráda dávám dohromady jakýsi vzorník – kousky látek, ozdob, knoflíků, které jsem při šití té které věci použila.

Obzvláště teď, kdy jsem začala své výrobky prodávat si chci držet jakýsi přehled fotek modelů a materiálů, ze kterých byly vyrobeny. Dostala jsem se totiž do stádia, kdy již nemohu šít jen pro sebe – šití mě baví příliš mnoho a tolik věcí již prostě nemám kam dávat a ani je všechny neunosím, protože se ráda vracím ke „starým“ oděvům, které kombinuji novým a novým způsobem. Zároveň však každou věc, která mi prošla rukama zbožňuji, takže je chci co nejlépe zdokumentovat a mít jakési soukromé portfolio.

K nabízení svých výrobků veřejnosti jsem se rozhodla i proto, že nejednou mi někdo pochválil oblečení, které jsem měla zrovna na sobě, nebo se mě paní vyptávaly, kde jsem sehnala takovou pěknou látku. Svou tvorbou se tedy snažím přenést trochu mého (mnohdy možná over-the-top) stylu do šatníku ostatních. Zároveˇsi však uvědomuji, že je třeba vyhmátnout křehkou hranici mezi tím, co se lidem líbí a co jsou ochotni skutečně nosit... ale to snad časem zvládnu.