Podle kalendáře je zima tady, i když počasí v nížinách by napovídalo, že teprve klepe na dveře.  I tak to spoustu z nás to donutilo sáhnout do útrob skříní a šuplíků a vytáhnout šály, rukavice a čepice. Některé jsou čistě vlněné, jiné ze směsovek, další z čistě akrylových přízí.

Když jsem začala plést, jediný snadno dostupný materiál na Islandu byla čistá místní vlna. Práce s ní mne uchvátila natolik, že jsem se zařekla, že z ničeho jiného než z téhle vlny plést nebudu. Má  jen jednu vadu - musíte si na ni zvyknout. Sama mám extrémně citlivou kůži a když jsem poprvé oblékla skutečně tradiční v podstatě poděděný islandský svetr a nedopatřením ho měla v dekoltu na holé kůži, červený flek svítil do dálky jako semafor. Postupem času si ale moje kůže zvykla, svetr trochu změknul a nyní je to můj oblíbený kousek v šatníku. Přežije totiž všechno - nepromokne, sníh se na vrchní vrstvě jen zachytí a dá se setřepat. Je extrémně teplý a i v -20°C mi pod něj stačilo tričko s dlouhým rukávem a navrch lehká neprofukavá vestička. 

Postupem čas jsem si začala o vlně shánet víc informací a tenhle materiál mi byl čim dál tím víc sympatický. 

Ovce si první osadníci přivezli na Island v roce 874 a od té doby se místní plemeno mělo možnost vyvíjet samostatně. Ovce byla bez nadsázky základ živobytí. Díky tomu, že byly více jak 1100 let vystavené téměř polárnímu klima, si vyvinuly dvě vrstvy rouna - horní, dlouhé chlupy jsou voděodolné a chrání je před vnějšími vlivy. Spodní, jemnější vrstva zajišťuje dostatečnou izolaci i při velmi nízkých teplotách, které při silném větru ještě klesají.
Další výhodou je ekologičnost vlny - ovce se od jara do podzimu volně pasou na islandských horách a loukách, jako důkaz toho občas v přízi najdete stéblo trávy... Zdroje energie nezbytné pro zpracování vlny jsou výhradně z obnovitelných zdrojů - ať už z geotermálních zdrojů, případně hydroelektráren. 

"Přírodní" barvy přízí jsou skutečně přírodní a i na těch umělých barvách je jasný rukopis rouna ovcí - barvy nejsou jednolité a semtam je v nich tmavší vlákno. Vlna také není spřádaná tak těsně jako vetšina jiných komerčních přízí a tak má možnost být až třikrát teplejší než standardní příze.

Postupně jsem do svého arzenálu přidávala i jinou vlnu - nejčastěji směsovky alpaky a tradiční střižní vlny nebo čistou vlnu, čistou alpaku a merino.

Práce s přírodní vlnou je nádherná a když za tím vidím zvířata volně behající po loukách (vetšinou :), spoustu práce a jedinečný materiál, který umělina nikdy nenahradí (i když je někdy nezbytný její přídavek pro zvýšení odolnosti a zachování tvaru), je mé přesvědčení ještě hlubší. Výrobky mohou být dražší, ale proč plést z umělých přízí, když je tolik krásné a jedinečné vlny k mání?