Blogy ze série O vlně přinesou medailonky členů Cechu rouna pracujících různými technikami s tímto materiálem. Více 
než na zboží nabízené na Fleru budou však zaměřeny na to jak se k vlně dostali a na život s ní. Nejsou dána žádná pravidla, každý může svou cestu a vztah k rounu vyjádřit po svém.
Bylo těžké psát tento blog, protože za ty téměř dva roky na Feru jsem toho na různých místech o svém vztahu k vlně prozradila poměrně dost. Opakovat se nechci. Je ale vždy obtížné být tím, kdo píše první a proto jsem se toho ujala. Každý další blog O vlně bude tedy zajímavější a zajímavější :).
***
Od dětství do současné doby jsem vyzkoušela mnoho výtvarných i řemeslných technik. Všemi jsem pracovala po nějakou dobu a všechny jsem měla ráda. Naposledy to byl měděný drát, kterým jsem žila pět let a ke kterému se stále vracím. Ovšem s vlnou je to jiné. Tím, že je to materiál pocházející ze živého tvora, je jakoby něčím významnějším, zrovna tak jako dřevo, len nebo hedvábí. Je proteplená, dýchající a konejšivá. Po letech hledání jsem právě u rouna, zdá se, zakotvila. Plstění není jen výtvarná technika, je to způsob života!
Protože bydlíme na statku v krásné jihočeské krajině, říkala jsem si, že by bylo krásné mít ovečky a být schopná zpracovávat vlastní vlnu. Vlnu sice už zpracovat umím, ale ty ovečky stále ještě nevlastním. Naděje ovšem zůstává. Byl to před lety první impulz abych se na kurzu s plstěním seznámila. Šlo tehdy o základy plstění jehlou a muselo uběhnout ještě mnoho času abych našla výrobky, které měly můj styl a mělo pro mě smysl je rozvíjet. Dnes se pouštím do čím dál větších projektů ať už jde o objekty nebo třeba šály. Vlastním i kolovrat a jednoduchou přízi také zvládnu upříst.
Krajina, ve které žiju, je mou největší inspirací. Často chodím s fotoaparátem po okolí a následně doma zpracovávám do broží i dalších plstěných výrobků barevnost, kompozici nebo jen záblesk pocitu. Nejen z krajiny, ale i z hudby nebo filmu. A tak mám k většině věcí, které mi vypadnou zpod jehly opravdu osobní vztah.
I ve chvílích volna beru do ruky vlnu a plstím. To ale vytvářím drobnosti pro dcerku, která plstěné šperky a doplňky nosí také ráda. Já si tak alespoň otestuji, že výrobky něco vydrží.
Občas se stane, že se s některým výrobkem nemohu rozloučit. To pak zůstane doma jako dva objekty, které jsem před časem vystavovala i na Fleru. Když byly dva měsíce z domu na výstavě v Jílovém, bylo mi po nich smutno.
Při práci nepoužívám žádné speciální pomůcky. Stačí mi plstící jehly, molitan a dva malé kartáče na česání psů. Na těch si míchám rouno, když potřebuju nějaký zvláštní odstín. Na mokré plstění používám jen bublinkovou folii a mýdlo. Začínala jsem s kupovaným rounem. Postupem času mi přestalo stačit a začala jsem si ho barvit sama. Dnes kombinuji oboje, poskytuje mi to mnohem víc možností. Také je dnes nabídka barvené vlny opravdu široká. Využiji obvykle dvě až tři hrubosti rouna na jeden výrobek a většinou tu správnou poznám už po hmatu.
Dnes je možnost navštěvovat kurzy plstění téměř v každém větším městě. Myslím si však, že to hlavní se na kurzu člověk obvykle nenaučí. Za těch několik hodin si nejspíš osvojíte postup při výrobě konkrétního projektu, ale vztah k vlně už musíte získat sami. Cit pro materiál se naučit nedá. Můžete ho získat lety praxe a nebo ho mít zkrátka v sobě. Než jsem se s rounem doopravdy potkala netrvalo to měsíce, ale roky. Až po dvou letech jsem byla ochotna první věc prodat, věc, která byla mým nápadem a byla vytvořena v mém stylu. Práce s vlnou je v první řadě řemeslo, které je třeba se nejprve pořádně naučit. Pak teprve přichází invence, vlastní nápady. Pak teprve se pro člověka stane tato práce způsobem života. Plstěné věci sama nosím (brože, šály, návleky...), bydlím s nimi (s objekty, hračkami...) a ráda jimi obdarovávám své blízké (naposledy například plstěnými mýdly). Pak mohu přesně říct, jak se k nim má zákazník chovat, jak je má udržovat a jak dlouho mu při té péči vydrží.
Na každé tvorbě je hledání cest tím nejúžasnějším dobrodružstvím. Když dojdeme na konec prošlapaných cestiček, je ještě spousta míst, kam se dá dojít divočinou...
Výrobky členů Cechu rouna
