Dva dny jsem byla v nemocničním pětilůžáku sama. Třetí den v noci nastal šrumec, sestry, doktoři. Přivezli paní, které bylo dost zle. Hezká, štíhlá, bělovlasá, asi tak sedmdesát let, byla bílá jako stěna. Podezření na prasklý žaludeční vřed.

Přišel i pan profesor, který měl službu a : "Paní co Vás bolí, kde Vás bolí?" všechno si řekli a já jsem tam ležela v rožku, pan profesor na mě kouknul a houknul, :"Co Vy!" já jsem ležela už šestý den bez hnutí na zádech a ztuhlo mně rameno, bolelo to, tak říkám: "bolí mně rameno, nehnu rukou..."

Pan profesor ke mně skočil, jedním škubem mě posadil a když zjistil, že je to od toho ležení, vypadalo to, že dostanu i pár pohlavků... Pak už jsem ani nedutala. Jen jsem tiše brečela, tak jak jsem, konec konců, brečela soustavně ,ode dne přijetí.  Ale pak ráno, po vizitě za mnou přišla slečna rehabilitační a od toho nejhoršího ztuhnutí mi pomohla.   A pak chodila každý den.

Ještě v noci  nově příchozí paní stabilizovali, utišili bolesti a ráno si už paní se mnou chtěla povídat. Mně se moc nechtělo, ale byla milá a přívětivá a tak jsme se "rozkecaly". Představily jsme se, jmenovala se paní Fialková.

Ona mně tykala a já jsem jí vykala, a povídání s ní bylo velmi osvěžující, po zážitcích z předchozích  dní. A taky jsem přestala brečet.

Semlely jsme páté přes deváté, pak ji vzali na nějaká vyšetření a její první den v nemocnici  utekl rychle.

Svoji nemoc trochu banalizovala, říkala, že asi když dojídala všechny zbytky po Vánocích ,tak se prostě přežrala a její okolí z toho dělá vědu.

Moji postel přestěhovali tak, abych na paní Fialkovou dobře viděla a ona na mě, taky jí zakázali chodit, ale mohla si sedat na kraj postele.

Moje nové místo mělo i tu výhodu, že jsem levou stranou ležela u béžové, omyvatelným nátěrem natřené, nemocniční zdi a tak jsem si levou nohu, která byla zdravá, opírala o tu zeď a chladila jsem se.

  Jak jsem totiž měla pořád ty horečky, bylo mně občas strašně vedro.

Den šel za dnem, stále bylo o čem mluvit a přišla neděle, den návštěv.

Ani nevím jestli přišel někdo za mnou, ale myslím, že  manžel na chvilku ano. Měl doma toho maličkého, tak to moc nešlo.

Ale na návštěvní den se pořádně těšila paní Fialková. "Přijde syn, se snachou" a taky přišli, hned po poledni, normální chlapík s normální ženskou.

On bříško a plnovous, ona mahagon mikádko s ofinou, brýle, hnědá rtěnka, trošku při těle, sukně, punčocháče,hnědé kozačky. Povídali si vytáhli pomeranče. Nemocniční klasika. Měla jsem je ze své postele pěkně před sebou, jako na divadle... Rozloučili se, ahoj mami, ať se Ti uleví....atd. Pac a pusu a byli pryč.

Trochu jsem zdřímla. Možná dýl. Už bylo pozdě odpoledne, do dveří vchází návštěva za paní Fialkovou: ta její snacha, mahagon mikádko s ofinou, hnědá rtěnka, brýle, trošku při těle, sukně, punčocháče, hnědé kozačky. Vede s sebou kluka tak deset let, zase ještě posedí, paní Fialková je spokojená i tváře jí zrůžověly, když objímala kloučka- vnoučka. Zase pomeranče. Ahoj babi, uzdrav se atd. Pac a pusu, a byli pryč.

Paní Fialková se uculovala, pak už to nemohla vydržet a ptá se: "Kdo myslíš, že za mnou dneska byl?"

"No Vaše snacha a syn."

"A nebylo Ti na nich nic podezřelého?"

"No nebylo, akorát nechápu proč ta Vaše snacha tady dneska byla dvakrát, proč nevzali kluka s sebou rovnou"

Paní Fialková pusu od ucha k uchu:" Vidiš to! No přece, protože to nebyla jedna ženská ale dvě, napřed syn s druhou snachou a pak první snacha s vnukem. Ale ty dvě ženské byly, co? Stejné jako přes kopírák!"

"Ten můj syn je trouba, jako všichni chlapi, on se rozvede s ženskou, že už se mu nelíbí a pak si najde úplně stejnou..."

Paní Fialková , ten den předvedla svoje parádní číslo se snachami. A já se usmívám i teď, po pětadvaceti letech, protože to prostě byla krásna životní sranda.

Paní Fialková jela druhý den na standartní oddělení a já jsem osamněla, ale ne nadlouho...

A zase mně přestěhovali v tom pokoji na jiné místo i s postelí, pěkně nohama naproti dveřím, aby na mě dobře viděli. (ještě, že jsem tehdy nevěděla, že ležet v posteli nohama naproti dveřím, je špatné znamení :)

Uběhlo dalších pár dnů a v těch dveřích se objevila bílá hlava paní Fialkové: "Ahoj, jdu se rozloučit a drž se."

Byla v civilu a šla domůůůůůů!!!

PS:jméno změněno