Když jsem letěla s dcerou do Londýna, překvapila mne s požadavkem, abych si vzala s sebou nějaké pěkné, sváteční, oblečení. Už jsem se viděla někde v divadle, ale upřesnila to dovětkem, že bych jinak musela zůstat venku, před obchodním domem.

Brala jsem to jako legraci a představovala jsem si, jak mne nechtějí pustit do obchodu, protože mám rifle.

 Tuto myšlenku jsem opustila, když jsem stála před obchodním domem Harrods. Nádherná stavba z roku 1901 mne hned okouzlila a rázem jsem se dostala do doby, o které mi vypravovala babička, kdy platilo „Náš zákazník, náš pán“.

Na to jsem si vzpomněla při vchodu do budovy, kde mne uvítalo několik lidí a já hned nabyla dojmu, že tam čekají právě na mne a bylo mi jich trochu líto, že čekali tak dlouho, protože jsem byla v Londýně poprvé. Anglicky moc neumím, ale známé fráze a  rozzářené obličeje  prodavačů a prodavaček vypovídaly jasně. Hned jsem pochopila, že nemůžu udělat radost všem oddělením, kterých je tam 330, ale vybraly jsme pár největších. Ve všech to probíhalo stejně, srdečné přivítání, nabídka zboží, které bylo toho dne TOP a potom nás již nikdo neobtěžoval, že si musíme něco koupit.

Což stejně nepřipadalo v úvahu, protože boty stály jako menší auto a šaty jako domek na venkově. Ale to nikdo neřešil, i když věřím, že mají již vytypované zákazníky, kteří tam nakupují pravidelně a ví, že si jdou něco koupit, jako například Madonna a jiné celebrity.

O to větší překvapení bylo, když jsme odcházely a loučili se s námi stejně srdečně.

Takže pokud si chcete připadat jako v pohádce, velice doporučuji navštívit tento obchodní dům, kde můžete strávit celý den.

Pokud neradi létáte, zkuste navštívit třeba Tesco. Asi tam celý den nepobudete, ale už se mi také stalo, že mne někdo pozdravil.