Pachatel se vrací na místo činu - tak by se dal nazvat můj návrat ke kůži. Mám krabici různých odstřižků z kůže už 20 let. Ještě v době socialismu jsem kůžičky získala z rukavičkárny ve dvou velkých pytlech. Zadarmo. Byl to pro mě poklad! Začala jsem tvořit obrázky s pomocí různých odstřižků, kamínků a mušlí. Jako studentka gymnázia jsem byla dost odvážná a moje výtvory nabídla v několika obchodech. Byl to docela dobrý tah a já si svojí zábavou vydělávala pár korun jako kapesné. Dokonce jsem měla i živnostenské oprávnění. Jak léta běžela, přišlo zaměstnání, rodina a děti, nějak jsem se víc začala orientovat na běžný kolotoč povinností a pozapomněla na svoje záliby. Když to zrychlím, vrátila jsem se k nějakému tomu vyrábění - trochu jsem šila, ale zásadní zvrat pro mě byl kurz pletení košíků. To mě opravdu zasáhlo jako šíp amorův a láska trvá. Pletení košíků je trochu náročnější na prostor, někdy se mi nechce dělat doma bordel. Mám malý kutlůšek, kde jsem stále přerovnávala starou krabici kůží. S proutím se tam sotva vejdu, ale tvořit malé obrázky z kůže? Místa dost a klídek, relaxace.