Před léty jsem si napsala: `Chci najít místo, kde je zdroj mé kreativity. Jeho zbytky či zárodky.` A nevěděla jsem, kde hledat. Pak jsem se vydala na svojí první velkou cestu do cizích krajů. S hrůzou, nervozitou, duší ve vakuu, v transu. Otevřela jsem oči a všechno se ukládalo, zpracovávalo, filtrovalo. Další cesty. Další zásobárny. Čekalo to, spalo, dlouhá léta poté.

V určité fázi mého `pobytu` na mateřské dovolené se u mě dostavil pocit prázdnoty. Spíš strach, hledání nové role, snaha (pokus!) uspořádat si nově život a neztratit sebe samu. Ve víru každodenností, povinností. Ve víru musíš, nedostatku můžeš, absenci svobody. Určitou svobodu jsem na oplátku získala, určitý zvláštní čas, ve kterém jsem se musela učit fungovat bez berliček práce, tlachů, zbavena nočního života.

A tehdy se zdroj otevřel. Dlouhá léta mozkem filtrované krása. Začala jsem tvořit zcela nečekaně, nutkavě, z vnitřního puzení (což je ovšem nevýstižný, spíše směšný termín; těžko ale hledat slova pro nepopsatelné). Začla jsem být naplněná.

Postupně chci v tomto blogu vystavit některé fotky, které alespoň z části dokáží obsáhnout základ mých inspiračních zdrojů. Nejdůležitější je totiž se pořádně dívat. Otevřete oči, přichází :-)

Část první: Inspirace východem slunce

Peruánské Andy

Río Tambopata

Machu Picchu

Hezké dny Adéla