Každý trpí nějakou fobií. Někdo ze tmy, někdo z pavouků, někdo z výšek.... a nejlepší kamarád mého mladšího

syna z úřadů. Ale doslova. Jít na úřad jen vyřídit občanku, to je v jeho očích děs a hrůza.

No a tím to vlastně začalo. 

Mladší syn tráví spoustu času se svým, byť o dost let starším, nejlepším kamarádem a jeho, dnes už, manželkou a tak tomu bylo i letošní léto. Při jednom letím nedělním návratu z koupaliště jsme seděli u kafe a já hecovala, kdy že už bude svatba, že jsou spolu už 5 let a nic... No a odpověď byla " já bych se ženil, ale to nepůjde, mám fobii z úřadů a na radnici na žádnou oficialitu jít nezvládnu"

No a já v žertu rozhodila ruce "no a co na úřad, udělám ti svatbu u nás na zahradě a třeba ještě tento týden, jako byste jen dojeli na kafe, vezmete se, dáme kafe a hotovo..." Smáli jsme se tomu, žertovali, ale to já netušila, že mě vezmou za slovo

V pondělí, na můj dotaz, tak co svatba se "ženich" překvapeně dotázal, co jako, že myslel, že papíry jsem už vyzvedla a oni to odpoledne jen pojedou podepsat. Tak, to mě fakt zaskočilo!!!! To mi věřte. Ale nejen mne, ale i nastávající manželku, nevěřila, že to půjde!  No nic, jsem akční, tak jsem vlítla na naši radnici, vysvětlila situaci, vysvětlila, že odpoledne oba dojedou, ale NIC s nima nebudou řešit, vše se mnou... a tím dopolednem mi začal "cvrkot" Ano, oba dojeli, papíry podepsali s tím, že po nich se chce JEN, aby se v sobotu dostavili v 9,45 k nám na zahradu a v 10 bude obřad. Svědci můj mladší syn a já, fotit bude starší syn, pejsky /jeden jejich a jeden synův/ ohlídá skorosnacha a další účastníci budou nevěstini synové. Toť vše.

Tak a já začala nejdřív řešit co kde sehnat, jaké to bude, protože jsem docela detailista. Nejdřív jsem si určila barvu - bílorůžová, a pak nastal největší problém - musela být tzv."mokrá varianta", takže sehnat zahradní altán, ale všichni známí a kamarádi měli jen zelené, nebo zeleno-bílé. Podařilo se, sehnal se bílý. Stoly od sousedů, židle ze Sokolovny, ubrusy a stejné talíře, skleničky a příbory u kamarádky v restauraci. Takže zázemí připraveno. To nejdůležitějsí jsem tedy měla všechno v garáži a už mi nastaly jen ty příjemné starosti - napéct svatební koláčky , udělat kytičky na dorty, mašličky hafákům a namalovat si bílé triko na růžovo To byl asi největší problém s časem   Jinak vše bylo naprosto v klídku, žádné stresy, honění, jak je asi u velké svatby /tato zkušenost mě ještě čeká/,prostě jako bych se chystala na milou návštěvu.

Snad největší "zádrhel" nastal ve dvě v noci, kdy jsem si poklidně ležela ve vaně a relaxovala, věděla jsem, že venku stojí nazdobený altán, vše vypadá slavnostně ale.... tu mi to došlo!!!! Zapomněla jsem na kytku pro nevěstu. Takže honem z vany , župan na sebe, baterku do ruky a k sousedům do zahrádky pro kopretiny. Růže jsem měla v kytce ve výzdobě, tak jsem je částečně vytáhala, fofrem uvázala kytku, nalepila na sponku koperinu do vlasů a svázala kytičku pro ženicha a konečně padla spokojená do postele. 

Ráno vykouklo sluníčko a udělalo nááádhernou kulisu krásné svatbě. Ženich sice dojel strašně nervozní, ale když vstoupili do zahrady, kde jsme je s oddávajícím a matrikářkou čekali, úplně zapomněl na stres a dokonce bez váhání  řekl to slovíčko "ANO" .   Dál vše probíhalo naprosto uvolněně, po obědě jsme si užívali sluníčka, koupání v bazéně, chlapi šli na poločas místního fotbalu a k večeru novomanželé sdělili tuto novinu svým blízkým a  kamarádům, takže nakonec z malé svatby jsem najednou měla plnou zahradu pohodových lidiček, bez formalit, oficialit a s báječnou náladou.

V pondělí celá radnice věděla, jaká že to u nás byla nádherná svatba, dokonce paní matrikářka se chlubila, že sladila svůj kostým se svatbou /opravdu Danuška přišla v růžovém/, jen oddávající mi vyčinil, že jsem ho na to měla upozornit, že si taky mohl vzít světlounce růžovou košili!

A asi nejvější odměna pro mě byla, že v neděli novomanžel prohlásil, že by si to rád zopakoval, jak se mu to líbilo!

No a jak to vypadalo, posuďte děvčata samy:

Tak to vypadalo v pátek odpoledne:

Tak sobotní ráno:

A tady už jsme všichni při tom důležitém kroku

Oběd:

Jeden z mých "výtvorů"

No a tady už jsou novomanželé a kytka s "uloupenými" kopretinami:

Prostě jsem se děvčata se svým prázdninovým zážitkem pochlubit musela