Začala jsem chodit cvičit.
Před první lekcÍ mi děti v nestřeženou chvíli vyměnily mé kotníčkové bavlněné ponožky za tlusté fusky s norským vzorem. Byla jsem jako Colin Firth v Bridget Jones.
Nohy v akrylu mě pálily jako čert, když jsem se zmítala a zároveň rudá a upocená umírala ve zběsilém tempu.
Na další lekce jsem si pořídila tento speciální úbor, který mimo jiné zaručí, že:
- během cvičení jste vidět a i když jdou ostatní doprava a vy doleva, jsou všichni v klidu, protože vás velmi, ale skutečně velmi dobře vidí.
- jste vidět i když necvičíte a zmítáte se ve smrtelné křeči na parketách (ona to není smrtelná křeč, ale vypadá to a zní líp, než když se jen válíte, protože nemůžete).
- nemáte prsa? Díky řasení i plochá žena je rázem ženou prsatou.
- pupíček...máte pupíček a bůčky...teď už schované pěkně pod volným tričkem.
...a aby ta ladnost pohybu byla dokonalá, pak legínky pouze a jen s motýlky!
V dalším plánovaném cvičícím blogu bych ráda přestavila veselé fotky "před a po".
Jo a jak to během mého cvičení zvládali doma?
Karol (5,5r): Kde je máma?
Táta: Šla cvičit.
Karol: A kdy se vrátí?
Jusťa (4roky): AŽ BUDE HUBENÁ!
