Prague Patchwork Meeting je pro letošek za námi, ale moje dojmy z něj neblednou ani po čtrnácti dnech. Cítím stále větší úžas nad tím, co vše je možné pomocí látek a nití vyjádřit.

Babička i rodiče mě vychovávali v tom, že se nic nemá zahazovat, pokud to může ještě někomu nebo něčemu sloužit (trochu se bojím, aby se moje ochranářství vysloužilých předmětů na stará kolena nezvrhlo v hromadění krámů, ale zatím dobrý!). Není tedy divu, že si mě patchwork okamžitě získal, protože vlastně vznikl z nouze, šetrnosti a úcty k věcem. Z vysloužilých oděvů a dalších, zejména bavlněných textilií, ženy odpradávna vystříhávaly použitelné části a sešíváním k sobě do nejrůznějších pravidelných vzorů jim dávaly novou tvář. Z kousků vznikla nová plocha, kterou pak ozdobným prošíváním spojovaly s výplňovou a spodní vrstvou. Tento způsob zpracování látek byl populární zejména v Americe a těší se stále větší oblibě i v dnešní době nadbytku a plýtvání.

U vystavených patchworků obdivuji neskutečnou trpělivost, precizní zhotovení obrovských rozměrů quiltů i barevné kombinace, ale stejně se vždycky nejvíc těším na textilní obrazy, tzv. art quilty. Ty rovněž pracují technikou prošívání tří vrstev, zpracování je však volnější a výsledkem je obraz, který kromě krásy v sobě může skrývat i výpověď o současném světě.

Krása i naléhavé sdělení

Letos jsem se nemohla odtrhnout od komunikativních nizozemských quiltařek – zejména z usměvavé Hilde van Schaardenburg sálalo tak přesvědčivé nadšení, že jsem uvěřila, že nikdy není pozdě začít. Řada žen včetně ní se totiž do šití pustila až ve chvíli, kdy po odchodu dětí z domu získaly více času pro sebe, jedna z vystavovatelek začala s quilty až v 63 letech. Žádná z nich neustrnula v rutině, ale kromě nových postupů hledají i témata, která chtějí prostřednictvím svého umu vyjádřit. Od Hilde van Schaardenburg je úvodní obrázek nazvaný Celestial Fireworks. Řadu svých děl zdobí bezpočtem nalepovaných štrasových kamínků, což na fotografii bohužel tak nevynikne.

Nizozemská výtvarnice Corinne Zambeek – van Hasselt miluje podmořský život a líčila mi, jak obtížné pro ni bylo ztvárnění zlomu v Atlantickém oceánu. Pracně ušitý poetický quilt připomínající vzdáleně ilustrace Jiřího Trnky po delším váhání rozřízla na dvě části a opětovné sesazení dodalo dílu potřebnou dynamiku. Nápad na jeden z jejích quiltů s mírovou holubicí (obrázek nad textem) zase vznikl ve chvíli, kdy její manžel, náruživý posluchač zpráv, při vysílání o válce vypnul zvuk. A ona svým art quiltem vytvořila představu světa, v němž by se lidé nemuseli denně dozvídat o válečných hrůzách.

Kam vede plýtání?

Se společensky angažovanou sérií quiltů přišla i Heidi Drahota z německého Norimberku, která na letošním PPM vyhrála 1. cenu v kategorii art quilty na téma Struktury. Ve své vlasti se hodně zabývá oblastí lidských práv a pomocí občanům třetích zemí. V roce 2016 zorganizovala tvorbu a výstavu kolekce quiltů tvůrkyň z celého světa zobrazujících nesmyslné plýtvání v důsledku módního diktátu s minimální recyklací a nadprodukci levných oděvů vedoucích k dětské práci a minimálním mzdám v asijských textilních továrnách. Lepší médium než art quilt by se pro poselství výstavy nazvané „Stoff zum Nachdenken“ (Látka k zamyšlení) nedalo najít.

Je to jen úzký střípek z neskutečné nabídky krásy letošní výstavy, ale co se na vlastní oči nevidí, jde jen těžko převést do slov :-)

P.S. Pokud jste četli můj předchozí blog a ptáte se, jak jsem po návštěvě PPM pokročila v prolamování ledů se svým zlovolným „PFAFFákem“, tak vězte, že zatím nijak. Ale už na něj dírou v krabici opatrně mluvím a pořád před sebou vidím nadšený výraz paní van Schaardenburg, tvrdící mi, že někde ve mně budoucí art quiltařka určitě je, to se prý pozná! Tak si za rok při příležitosti 12. ročníku PPM povíme, zda nadále vítězí trucovitý stroj, nebo letošní dobré proroctví.