dům...okno...sklo...izolace - izolace od světa, od lidí, od všeho živého...izolace života...

stála tam a zírala ven - ven na běžný liský život proudící krajinou a světem...

musela ho otírat rukávem svého modrého bolavého svetru - při každém třetím výdechu se jí zamlžil pohled na svět...

otírala a zírala...

toužebný pohled z okna jí ubíral sílu

stála tam - za oknem - a plakala

horké krvavé slzy jí pomalu stékaly po tváři...padaly na prošlapaný špinavý koberec pamatující si všechnu její bolest...

trpěl s ní - stejně tak jako okno...okno do duší lidských životů...

stála tam a jemný tón v hlavě ji podpíral...

slyšela záři své duše...

stála tam a zpívala - tak potichu, že ji slyšelo jenom její já...

přitiskla ruku na to zamlžené kalné okno...

stála tam s rukou na okně...s rukou pomalu sjíždějící pryč ze životů jiných lidí...ze života svého...

ten otisk tonoucí se ruky tam pořád ještě je...

 a ona? ...ona spí...