Asi před měsícem jsem navštívila Obuvnické muzeum ve Zlíně, kde bylo rozhodně na co koukat. Od replik staré obuvi, přes nejstarší u nás dochované originály, obuv z nejrůznějších koutů světa až po klasiku firmy Baťa. A protože se ráda vracím k zajímavým věcem, vrhla jsem se trochu do historie obuvi u nás.

Obuvnické muzeum Zlín

Obuv je výrobek určený k ochraně nohou, jež plní kromě této nejzákladnější funkce i funkci estetickou a v minulosti i současnosti nám napovídá o svém majiteli, jeho postavení a vkusu. Kromě rozdělení obuvi kupříkladu na zimní a letní, můžeme obuv rozdělit na otevřenou a uzavřenou.

Otevřená obuv
Do této kategorie spadá obuv, jejíž materiál nepokrývá celou nohu, ale pouze chodidlo nebo část nohy a patří sem:
Opánky – měkká kožená obuv s podrážkou (překrývající i nárt) spojenou s řemínky, jimiž se přivazovala k noze.
Pantofle – nízká obuv nezakrývající patu, která sloužila převážně jako domácí obuv, ale nosila se též na střevíce jako přezůvky.
Papuče – dříve se jednalo o nízkou valašskou obuv vyrobenou z bílé houně, která byla navíc lemována červenými okraji. Dnešní název označuje již pouze domácí obuv.
Škarpály – dnes značí nekvalitní, rozbitou či obnošenou obuv, ovšem původně se jednalo o obuv prostého lidu.
V dnešní době stále oblíbené sandály byly například nošeny již ve starověkém Řecku a Římě a zprvu byly vyráběny jako domácí obuv pouze pro ženy. Řemínky vázané k podešvi později obouvali i mniši a vysocí katoličtí hodnostáři.

Uzavřená obuv
O uzavřené obuvi hovoříme tehdy, pokud materiál halí celou nohu minimálně ke kotníkům. Patří sem například:
Škorně – byly na šněrování i shrnovací. Později byl název škorně používán jen pro obuv ze skopové kůže pro prostý lid a časem byl zcela nahrazen názvem boty.
Boty – prvotně označovaly mužskou obuv sahající mnohdy až nad kolena, často podšitou kožešinou. Posléze se název boty tak vžil, až vytlačil původní český termín škorně.
Střevíce – jednalo se nejčastěji o koženou obuv pod kotníky či kousek nad ně. Dnes jsou střevíci míněny spíše jen elegantní dámské boty.
Další starší názvy zahrnovaly například brynelky z brynelové látky, faldovačky s faldy, krpce s podešví a řemínky, apod. Dnešní doba pak přinesla pojmenování typu: kozačky, sněhule, gumáky, holínky, pohorky, kanady, kopačky, tenisky, tretry, cvičky, apod.

Literatura: VÁCLAVÍK, L. Některé české názvy obuvi. Historicko srovnávací studie.