Sobotní dopoledne.

Konec dubna.

Venku jinovatka.

Z šedé oblohy se každou chvíli sypou sněhové vločky.

Místo práce na zahradě se povaluji u televize a sleduji magazín zajímavostí. Jedna reportáž se týká předního českého tvůrce šperků. Neznám ho, se zájmem sleduji, jak vytvořil dar pro papeže - originální kříž, na kterém uplatnil nové technologie. Také se dozvídám o tom, jak Jiří Urban vytvořil na zakázku šperky pro anglickou královnu, a že jeho doménou jsou repliky korun různých panovníků.

Během reportáže probíhají záběry i na ostatní, běžnou tvorbu tohoto renomovaného šperkaře. 

V jedné chvíli strnu. 

Kamera zabrala šperk, který mi vyrazil dech. 

To není možné, říkám si, on udělal něco, co vypadá skoro jako můj nový jarní náhrdelník !?!

Opisovala jsem já od něj, nebo on ode mě?

Vždyť se vůbec neznáme. To, že nezná on mě, je jasné, ale doteď jsem neznala ani já jeho. Jak bych tedy mohla okopírovat jeho šperk, samozřejmě svým neumělým, začátečnickým způsobem? Jeho šperky jsem do této chvíle nikdy neviděla.

Donutilo mě to přemýšlet o tom, jak velká je pravděpodobnost "stejného" nápadu. 

Nejspíš si pomyslíte, že velmi malá.

Nicméně důkaz o opaku existuje. A je zřejmě častější, než si většina z nás myslí. Prostě se stává, že dva lidé mají stejný nápad a výsledek jejich práce se sobě nápadně podobá, takže se může zdát, že od sebe "opisovali". A oni přitom o sobě nemají ani potuchy.

Je asi třeba připustit, že kreativní lidé skutečně mohou nezávisle na sobě mít stejné nápady a vytvořit sobě velmi podobné výtvory.  Teprve, kdyby se našly důkazy, lze někoho označit za plagiátora. Kromě tohoto poznání mě samozřejmě potěšilo, že moje nápady jsou podobné jako u špičky v oboru.

 Ps.: Pokud snad někdo po prozkoumání fotografií nabyde dojmu, že podobnost obou šperků (překřížené větvičky, květy, lístečky , bobulky) je jen mým zbožným přáním, pak to podle mě jen znamená, že jeho kreativita se ubírá jinými cestičkami ;-).