Jednoho dne se Eskymačky dověděly, že svět je kulatý a jsou dokonce i země, kde je stále teplo jako v Igloo u ohniště. Jsou to ženy rozhodné. Hned naložily kánoe kožešinami a vydaly se mořem na jih. Pluly dlouho a na pobřežích začaly směňovat kožešiny za překrásné látky a šperky.

Bylo jim teplo, ba dokonce horko, jako by seděly uprostřed ohniště. Když je navíc nutili nosit podivné hábity zahalující je od hlavy k patě, huply do kánoí a pádlovaly domů tak divoce, že cestou poztrácely všechno, co stačily směnit.

Ale protože jsou eskymácké ženy pracovité, začaly v Igloo vzpomínat na všechnu orientální nádheru a vyrábět věci podobné.