Osud tomu chtěl, že jsem se po letech mohla znovu dostat k tvoření. Po sérií změn ve svém osobním i pracovním životě jsem spolu se svým přítelem koupila starý domeček určený k rekonstrukci. Je tomu něco málo přes rok, přesně si pamatuji dobu, kdy jsem seděla u internetu a hledala a hledala, pak jsme všechny přijatelné nabídky domů navštěvovali... až jednou to konečně přišlo.

     Při prohlídce oné nemovisti mě doslova nadchla nádherná zahrada v mírném jižním svahu s majestátným ořešákem za domem a mnoha stromy. Pod ořešákem byla samozřejmě lavička a stůl k posezení. Byl konec října a bylo nádherné počasí a úžasně zbarvené podzimní listí... no prostě idylka. A pak, všechno mi to přípomínalo mé bezstarostné dětství na venkově, tu nepopsatelnou vůni letního rána a rosy, když jsem si jako malá holka sedla pod stromy do zahrady... To jsem ale ještě netušila, co nás bude čekat příští rok. Na jaře stromy rozkvetly, idylka a romantika stále ještě pokračovaly. Náš známý, včelař, nás ujistil, že tu máme málo včel a tudíž nebudeme mít žádné ovoce. Spletl se a my jsme pochopili, že ony stromy jsou jabloňovým sadem a my jsme tak byli od léta zavaleni dozrávajícími jablky nejrůznějších odrůd, barev a chutí. Zprvu jsme je rozdávali rodině, sousedům, kolegům v práci, postupně jsem je zpracovávala do přesnídávek, všemožných kompotů, ale hlavně jsem je sušila na nově postavených kachlových kamnech (mezitím jsme samozřejmě rekonstruovali dům ).

A aby toho nebylo málo, začaly padat ořechy...

A já jsem skončila na nemocenské (ne kvůli tomu, o čem tady píšu) a najednou jsem měla spoustu času, jablek, ořechů, ale hlavně trochu více času pro sebe a pro to, co mě baví. A tak jsem mohla začít tvořit a vyrábět.

     A jestli jste zvědaví, jak to všechno dopadlo, koukněte se na mé stránky .

P.S. Toto je jen začátek, v hlavě mám ještě spoustu nápadů, které chci určitě zrealizovat.