Úspěch blogu o zalévání, na jehož základech pražské maminky založily projekt Kbelík vody do přírody, probudil mého umanutého kazatelského ducha :-). Pokusím se vás tedy mořit svým dalším základním tématem, jímž je větrání.

Ve vchodu paneláku, kde bydlím, jsem příliš neuspěla, většině lidí je to úplně jedno a s mou hlavní fanynkou pěstujeme téměř celoroční zábavu ve stylu: „Chaloupko, ke mně čelem, zády k lesu“ a „Chaloupko, k lesu čelem, zády k Ivanovi“ (kdo by náhodou neznal okouzlující scénku z Mrazíka, tak u nás to probíhá tak, že já vyběhnu, pozavírám všechna okna na chodbě, milovnice větrání je zase zotvírá, protože tak je to správné a tak to má být, zejména v zimě na noc, kdy je venku kolem nuly a ráno na chodbě jako Buzuluku na nádraží. A dáme si to třeba 6x denně.).

 

Podíváte-li se na různá diskuzní fóra bytových družstev a společenství vlastníků, zjistíte, že téma větrání na chodbě je spolu s hlukem a rozpočítávání záloh za topení základním kamenem sporu nešťastníků nucených žít v jednom domě. Někde to řeší odmontováním okenních klik, jinde jejich výměnou za ty zamykací, protože snad v každém vchodu se najde nepoučitelný, maniakální a agresivní větrač/ka, odmítající jakoukoli diskuzi, natož edukaci, a maniakální zavírač/ka. Zbytek obyvatel prochází chodbou zcela bez zájmu a nezaregistrovali by možná ani dračí hlavu nakukující oknem, ledaže by je kousla.

 

Po celé republice se mění okna za tepelně izolační a zateplují se fasády. Divím se, že takové náročné akci nepředchází shromáždění obyvatel objektu a důrazné vysvětlení, proč se to vlastně dělá a jak výsledný, draze zaplacený efekt úspor za topení i za chlazení nenarušovat. Protože správně a úsporně větrat by se mělo i doma, což si naštěstí spousta lidí rychle spočítá po prvním rozúčtování záloh na teplo či platbě za plyn, pokud topí plynovým kotlem. Jenže to dodržují jen v zimě. V letní sezoně pak už větrání v jednotlivých bytech a na chodbách vychází jen z toho, nakolik spoluobčané přemýšlejí a co si pamatují ze školy. Je zábavné poslouchat nářky nad tím, jaké je zas v domě a v bytech vedro, a sledovat marnou snahu stěžovatelů ochladit se okny otevřenými na fasádu, kde je zhruba 50 °C a teplota vzduchu vysoko přesahuje třicítku. Při této „snaze“ přehřívají zbytečně i byty těch, kteří se všemi prostředky pokoušejí držet domácí teplotu pod 30 °C.

 

Takže, jak správně větrat?

Mikroventilace a vyklopené větračky jsou ve vedrech i chladném počasí nepřáteli číslo jedna! Vzduch se jejich prostřednictvím vyměňuje dlouho a dochází k nežádoucímu vychládání či přehřívání objektu. Základem je časté větrání otevřenými okny ideálně s průvanem napříč bytem, kdy se spolehlivě vymění vzduch, aniž se vnitřek bytu přehřeje nebo podchladí. V době, kdy je venku kolem 22 °C, lze používat cokoli, počínaje mikroventilací, konče okny dokořán.

 

Ve vedru by se však mělo maximálně větrat v noci a ráno, než teplota začne přelézat příjemnou teplotu, což platí i pro chodbu. Pokud na ní někdo způsobí zápach, stačí ho rychle vyvětrat okny otevřenými dokořán. Při odchodu z domova je dobré zavřít okna a stáhnout žaluzie či závěsy, po návratu rychle a důkladně vyvětrat průvanem a byt chladit větráním přes noc, kdy venkovní teplota poklesne pod teplotu uvnitř.

 

Správným větráním se ušetří za topení i za chlazení nejen v našich peněženkách (to je na tom to nejmenší), ale ocení to i příroda. Protože čím víc lidí otevře oči a ve správný okamžik zavře okna, tím méně energie na vytápění či chlazení se musí vyrobit. A to za to stojí, ne?