Drazí?,

každý máme svůj kruh a ti z vás, kteří otevřeli všechny zámky a pochopili svá tajemství, mi odpustí slova nezasvěceného.

Mám jednu stále se opakující lekci. Místo v životě, kde znovu musím padnout a zase vstát.
Vztekala jsem se, láteřila, litovala se, čekala v naději, že to jednou skončí, propadala se do depresí a vystřelovala k nebi srdceryvné prosby i kletby.

Nedovedu si představit, že bych celé to svoje malé peklíčko prošla sama. Musela jsem se naučit pokorně prosit o pomoc, zastavit se a vidět, že nemoc není jen nepřízeň osudu.

Jsou dny, kdy nemohu vstát z postele, a tak čtu básně a koukám na filmy.
Jsou dny, kdy sedím v křesle a moje inspirace mi létají kolem hlavy. Bujaré to reje nápadů, snů a nových vykročení.
Jsou dny, kdy tvořím, pracuji na zahradě? Prostě dny, kdy kruh povolí, i když nezmizí.
Ale všechny dny letím.

(Pravda, občas mě přidržuje nějaký ten anděl. A není jich málo. Všem patří můj dík.) 

Hodně lidí kolem mne si nyní prochází nějakým svým kruhem. Mají těžké časy! A já jim vzkazuji a přeji:
Drazí?,
každý máme svůj kruh a ti z vás, kteří otevřeli všechny zámky a pochopili svá tajemství, mi odpustí slova nezasvěceného.
Máme jednu stále se opakující lekci. Místo v životě, kde znovu musíme padnout a zase vstát.
Můžeme se zastavit a vidět, že nejde jen o nepřízeň osudu, ale...

...OTEVÍRAJÍ SE NÁM DVEŘE?