Ne, nebojte se, nejde o jídlo. Tentokrát ne.

Taková malá příhoda rozčeřila naše dnešní dusné a líné sobotní odpoledne.

Seděla jsem v klidu u stolu v kuchyni a cosi pomalu tvořila, chlapečci sledovali poobědovou pohádku na DVD v propojeném obýváku, když v tom....... ó hrůzo, po naší plovoucí podlaze si to štrádovala, bruslila, klouzala a snažila se běžet MYŠ! Mířila přímo ke mě, za mě, pod ledničku, prostě se schovat. Samozřejmě jsem se jako správná žena neovládla a vyjekla něco velmi inteligentního jako "jé, mýýýš", popadla jsem tvořeníčko a zdvořile jsem jí uvolnila cestu, aby se dostala, kam potřebovala.

Chlapci chvíli udiveně pozorovali mé neobvyklé počínání a vydali se na průzkum. Mladší, tříletý, se neohroženě vydal k lednici a dožadoval se myšky. Dokonce hrozilo (při jeho povaze), že začne hystericky ječet, že tu myš prostě CHCE vidět. Naštěstí byl tak zmámený horkem, že na scénu nedošlo. Starší chlapeček (6,5 roku) se jako správný maminčin hoch držel mé nohy a cosi koktal o tom, že se bojí. Posléze vyslovil zajímavý dotaz: "jí myš maso?" (měl patrně na mysli lidské maso, ale nijak to nespecifikoval, možná se jen obával o obsah lednice). No a muž pochopitelně nebyl doma (to už tak při živelných pohromách a podobných příležitostech prostě chodí). Naštěstí byl na "brigádě" jen přes ulici. Vyslala jsem tedy syny hlídat myš, aby nikam neutekla. Mladší poslechl, starší ječel u dveří, že se bojí, a já se vydala k sousedům pro chlapa.

Nebohá myš se nakonec nenašla, jen dírka ve zdi, kterou jsme ucpali jakousi montážní pěnou, či jak se to jmenuje. Hoši se dokoukali na pohádku. Mladší zcela v klidu, starší přilepen k mému stehnu. 

Jen si dovolím vsuvku. Nežijeme na smetišti ani v nevyhovujících hygienických podmínkách. Máme plus mínus uklizeno, odpadky vynášíme pravidelně, občas i myju podlahu, vysávám skoro denně. Ale bydlíme prostě na vsi, dveře do dvora i do zahrady máme stále dokořán a nějaká ta ještěrka už u nás na návštěvě taky byla.

A proč to vlastně píšu? Jsem celkem racionální žena. Já VÍM, že myš je takhle malinká, že nežere maso, a že se mě bojí. Vím, že mě nechce napadnout, ale že jen hledá cestu ven. Přesto tak trochu pištím, když ji vidím na procházce pod stolem. Já VÍM, že pavouk mi nic neudělá, ale nelíbí se mi, a zásadně protestuji proti tomu, aby se se mnou sprchoval! VÍM, že ten had je za sklem a patrně spí, ale stejně k tomu teráriu nepůjdu blíž než na metr. VÍM, že bych měla zachovat ledový klid a jít příkladem svým synům, srdnatě uchopit myš a vynést ji ven, ale já se prostě BOJÍM.

Takže otázka je nasnadě. Co vy? Přiznejte se :-)