Určitě znáte ty situace (ti, co máte doma psa), kdy se Vám pes rozběhne za psem cizím. Zvláště Vy, co máte rádi život spíše tichý. Náhle se ocitáte u cizího člověka a ten nepodstatné dotazy na psa začne klást.

Byli takto dva páni, kteří pravidelně spolu ven chodívali, ale zvláštní že jejich mazlíčci si vzájemně k čenichům nepřišli. Jaký ideální život a klidné rána. Zahrádkaření, fotbal a sousedovic hlučné děcka rutinními tématy jejich byly a psi pět metrů od sebe ocasy vrtěli.

Pak jeden ze zvědavosti se začal ptát. Ó, jakou chybu udělal. Proč ti psi ani štěku spolu nepronesou? Uklizečky by mohly závidět, jak ten druhý rychle otázku ze stolu smetl a pod koberec ji zadupal. "Nic to neznamená, prostě je to tak. Nač se takto divně ptát?" Semeno zvědavosti, ač v prachu a tmě před zrakem schované je, časem nedalo klidného rána.

Sousedovic dítka již významné už jen tomu jednomu byly a i ten sport něco uvnitř postrádal. Téma špatných sezón zdála se tížit mysl, když prvnímu keř růží začal kvést. A tak stalo se, že  nekrátký krok bylo třeba udělat.

Nechat druhého, ať svou tíhou se probírá. Stojí fakt za to věnovat důvěru svému psu a řídit se dle toho, kam intuice zavítá.

Nyní jen odznak po nich zbyl, co na obojku čenich nosil. Velký že jo? Pro dogu dog dělaný. Odérem a hleny načuchlý jakoukoli motýlí duši před řvoucí gorilou divokou silou naplní.