Každá věc i ta nejobyčejnější má svou historii.

Květináč, tak jak ho známe v dnešní podobě byl používán  již v starém Egyptě. 

Květináče používali pro pěstování rostlin, aby je mohli snadno přenášet. 

Květináče také sloužily jako přepravní nádoby pro rostliny. Ty se mohly dostat na lodích ze svých domovských kontinentů na jiné. 

My lidé máme tendenci o něco pečovat a ošetřovat to. A to je krásné. Tak jsme byli stvořeni. Naplňuje nás to. Je to dar 

Proto vznikaly a vznikají naše zahrádky. I naše "zahrady doma ".

Japonské umění pěstování rostlin v miskách prý vzniklo již v roce 60.n.l.

A Semiramidiny visuté zahrady.

Ty prý vybudoval pyšný babylónský král Nebukadnecar pro svou manželku, které se stýskalo po krajině svého mládí. Prý asi v roce 600 př n.l.

Byly tak krásné, že dnes patří mezi sedm divů světa. Byly to první střešní a terasové zahrady.

Řecké Adonisovy zahrádky pak byly prvními hrnkovými zahradami.

Také daleko na východě okolo r. 60 n.l. vzniklo vytříbené japonské umění pěstování rostlin v „miskách“.

Baví vás "hrabat se v hlíně"?

Karel Čapek vybízel ty, které to  ještě nechytlo ve své knize Zahradníkův rok k této úvaze:

Člověk se skutečně nestará, po čem šlape; žene se někam jako blázen a nanejvýš kouká, jaká jsou tuhle nahoře krásná oblaka nebo tamhle vzadu krásný horizont nebo krásné modré hory; ale nepodívá se pod své nohy, aby řekl a pochválil, že tu je krásná půda.
Měl bys mít zahrádku jako dlaň; měl bys mít aspoň jeden záhonek, abys poznal, po čem šlapeš. Pak bys, holenku, viděl, že ani oblaka nejsou tak rozmanitá, tak krásná a hrozná jako půda pod nohama. Poznal bys půdu kyselou, vazkou, jílovou, studenou, kamenitou a neřádnou; rozeznal bys prsť vzdušnou jako perník, teplou, lehkou a dobrou jako chleba, a o této bys řekl, že je krásná, jako to říkáš o ženských nebo o oblacích. Pocítil bys zvláštní a
smyslnou libost, když by ti zajela hůl na loket do kypré a sypké půdy nebo když bys mačkal v hrsti hroudu, abys ochutnal její vzdušnou a vlahou teplotu.

 Zahrádku jako dlaň můžeme mít i doma. A k tomu  nám právě slouží pan Květináč

 

                                                       foto od maddi