Mým celoživotním snem ( a opravdu mám tuhle úchylku už od dětství ) je mít vše uspořádané ve správných škatulkách, pořadačích, krabicích, oddlílech a místnostech. Proto vždy na tři až čtyři místa odkládám všechny svoje poznámky, nápady, recepty, návody, podací lístky, účtenky, atd... Když se jednotlivé hromádky začínají zvětšovat, všechny je odnesu na jedno místo ke svému stolu v pracovně ( no, ke stolu...ona je to boční stěna staré skříně po babičce, položená na malém stolku z Ikei. Ale to je jiná kapitola.) Když i tahle hromada dál roste, začnu si každý týden slibovat,že už konečně vše zařadím a zapíšu.

      Dnes jsem se vzbudila po páté hodině ráno. Po chvíli zevlování jsem sedla ke stolu a rozhodla se, že dnes to fakt dám:

jedna káva...zapnutí počítače ( jé, budeme mít třídní sraz, to abych začala držet dietu )...otevření tabletu...druhá káva....zjištění, že v zápisech se nevyznám a jsou pro mě nepřehledné ( proč jsem se jen nechala umluvit na elektronické poznámky, zlatý papír!!! )....hledání podacích lístků...dohledávání, co k čemu patří...panika, že tohle fakt nerozmotám....předsevzetí, že od teď už budu papíry třídit každý měsíc....odchod do sklepa pro krabici, kam budu vše odhazovat ( podle mého podlomeného a otřeseného rozumu momentálně nejlepší řešení )....uvaření velkého hrnku čaje na nervy....panika dosahuje vrcholu, hlavně klid a dýchat!... na papírech se mi válí kočky, na židli mi sedí kočky ( bééé, už ani sednout si nemám kam ).... ve stoje kreslím štítek na krabici.

    Uběhly dvě hodiny a já si zapsala jednu poznámku, natopovala výrobek a vše naházela nepřetříděné do krabice. Máte to taky tak??? Řekněte že jo, ať v tom nejsem sama!