Ne, není to žádný nový exotický recept. Prostě jsem dnes pekla roládu pro naši místní babi (jednu máme ještě na Vysočině), protože má narozky. Do těsta jsem dala spoustu ořechů a citronovou kůru (hm, to mají mazlíčci rádi...), dovnitř hodně sladkou marmeládu z jahod a borůvek (ve Švédsku zvanou "královská") a vůbec nesladkou šlehačku. Zamotat, pak ještě natřít zbytkem šlehačky... Ve chvíli, kdy bylo natřeno, přiletěl náš papoušek (tedy andulák, ale správně to je papoušek vlnkovaný, tedy - papoušek) a usadil se přímo na vršek toho sněhobílého předmětu. Modrý tác - bílá roláda - modrý papoušek... Kdyby nezapracoval pud sebezáchovy, že to teda "znovu péct nebudu", asi bych běžela pro foťák a honem ten památný okamžik zvěčnila, taková modrobílá nádhera! Ale nešlo jinak, anduláka jsem odehnala (ten se naštval!), stopy malých nožiček zahladila další šlehačkou - a bylo to.

Jen jsem ještě roládu trochu dozdobila - polotekutou čokopolevou jsem ji lehce přestříkala, no, vypadá to asi jako straciatella. Když se teď na výsledek podívám, napadá mě - kdyby toho papoucha někdo předtím na roládě viděl, myslel by si asi...