Minulý týden v úterý jsme se rozhodli využít horkého letního počasí k procházce po okolí brněnské přehrady. S pracovníky i uživateli jsme vtipkovali, že si s sebou všichni povinně vezmeme plavky, a když bude nejhůř, tak se ve vodách přehrady osvěžíme.

S uživateli jsme dorazili na autobusovou zastávku Přístaviště a cestou k vodě jsme se rozhodovali, co podnikneme dále. Kráčeli jsme si to směrem k přístavišti parníků a užívali si menší množství lidí, protože za běžných okolností je za slunečných dní na přehradě silně přelidněno. Ale ne každý má čas vyrazit do přírody v dopoledních hodinách v pracovní den, tedy v době, kdy jsme do terénu vyrazili my.

Přestože to tak úplně nebylo v původním plánu, i když jsme si s tou myšlenkou pohrávali, tak jsme s uživateli zamířili i na parník. Tak dlouho jsme se rozhodovali, jak daleko se parníkem svezeme, a zda se vůbec svezeme, až jsme málem nestihli nakoupit včas jízdenky, abychom vůbec stihli čas odjezdu. :-)

Nakonec jsme se svezli dvě zastávky na Sokolské koupaliště, neboli Sokolák. Venkovní posezení v parníku již bylo přeplněné, tak jsme si posedali dole. To ve finále vůbec nevadilo, protože jsme i tak měli krásný výhled na vodu a také jsme cestovali jen na krátkou cestu, tak jsme se alespoň při vystupování nemuseli proplétat lidmi skrz celý parník.

Plavbu jsme si užívali, cestou jsme pozorovali dění na vodě, spoustu plachetnic, šlapadel, menších člunů a také jednu labutí rodinku, která si zjevně užívala vlnění projíždějícího parníku, tak blízko plavali u lodě.

Po vystoupení v naší cílové stanici jsme hledali nejbližší posezení, abychom se v klidu a pohodě nasvačili, pak jsme posbírali pár malých šišek na naše tvoření, které na zem popadaly z blízkých stromů, a vydali se pěšky na cestu zpět do Bystrce. Cíleně jsme zvolili právě tuto stanici, neboť podle map docházková vzdálenost zpět na Přístaviště nebyla tak dlouhá, alespoň ne natolik, aby si polovina naší skupiny v půli začala stěžovat, že už nemohou a kdy už tam budeme. I tak někteří byli netrpěliví, a přesně tuto větu opakovali každých pár minut. :-)

Ale celkově jsme si procházku užívali, cesta to byla vskutku krásná, ve stínu stromů, chvíli z kopce, chvíli do kopce. Výhled na samotnou přehradu úžasný. Pohled na vodu je uklidňující a působí jako balzám na duši.

Musím říct, že bych na prstech jedné ruky spočítala, kolikrát jsem zamířila na tuto stranu přehrady. Upřímně už si ani nevzpomenu, kdy jsem tam byla naposledy. Dala jsem si za úkol, že příště parníkem vyrazím o něco dál a udělám si procházku ještě delší.

Barbora Votavová