Alois se ráno probudil a něco se mu na jeho kotci nezdálo a pak si to uvědomil. Byli pryč! Všechny do jednoho! Zkusil se podívat pod misku - nic. Nedzvedl levou zadní tlapu - nic. Nadzvedl tu jinou než levou zadní tlapu - taky nic. Prohledal každý kout - nikde nic. Byla to záhada. A jediný, kdo ji může vysvětlit je určitě Franta.

Když přišel do kotce, Alois mu vzrušeným hlasem napřeskáčku rychle odvyprávěl celou příhodu a zakončil to slovy: "No řekni Franto, není to záhada, jak mohly jen tak zmizet?"

Franta si stáhl klobouk lehce do čela, přiložil ke rtům svou dýmku a ostřížím zrakem zkušeného detektiva v mžiku zanalyzoval celou králikárnu. Pak jen cosi temně zabrblal a otočil se. 

"Franto, počkej, tak mi to přeci vysvětli, kam se jen mohli všechny podít?" žadonil Alois.

Franta se zastavil. Ladně vyfoukl kolečko dýmu a přes rameno skrz zuby procedil: "Jestli mě ještě jednou zavoláš, protože ti chovatel vyměnil podestýlku a tobě se ztratily všechny bobky, tak si z tebe udělám předložku před dveře."

"Téda, tak takhle to bylo... ale stejně je ten Franta pašák" pomyslel si Alois a zbytek dne měl o čem přemýšlet.