Stalo se jednou, že z planety podobné naší již nebylo pro klid a mír kam jít a tak jedna skupina místních se rozhodla, že odletí na raketě hledat nový domov.

Při letu tmavým vesmírem potkali velikou mimozemskou loď vládnoucí mnoha planetám. Tito ufouni tu a tam planetu prodali, jako se prodávají běžně ojeté automobily. Jen tak, plať a tady máš. Ihned se proto zeptali, zdali nějakou prázdnou planetu mají a to takovou, která bude vhodná k žití. Kupec jim proto nabídl. Rukou mávnul na smaragdově zelenou, modrými fleky oblitou. Země lesy obrostlá a vodou vlažená, vzduch, co v sobě nosil pouze výdech rostlin.

A co za ní? Pakatel. Pouze půlku srdce co vášně v člověku rozproudí. Půlku duše, co v člověku svobodně vrní. Jen to a nic víc. Děti do pěti let všecko grátis.

A tak kývli a v novém domově se zabydleli. To, že se cítí trošku nesví? Nevadí, však si půjčí duši od svých dětí, aby byli opět celí. A ty, že ke starším loajální jsou, své srdce s láskou poskytnou.

Čas plynul, rodiny se větví. Člověk s půlkou v hrudi od ostatních duši čerpá. A jak se planeta zalidnila, nikoho nikde už není, kdo by plné srdce měl. Ufoun s drahokamy na stolku vesele mne si ruce, avšak nečekal, že si lidé vzpomenou na svůj špatný kauf.

Náhle skrz okno mlžný duch ruku natahuje. Leknutím obchodník na okno vyprsknul všechen džus. Duch planety složen z proseb, užuž srdčitý peníz předků v ruce drží. To není možné! A co teď? Miliony lidí, co svou hodnotu nazpět mají, již nelze balamutit nikdy víc. A tak odletěl, štěstím druhých opařen.

A tady je jedno z nich, neboť dnes jich již přebytků mají a tak je ostatním do vesmíru katapultem vysílají.