Stalo se mi to, když jsem nesla do altánku lísku plnou květináčů. Ujela mi noha na kluzkých schodech a spadla jsem na ruku a na zadek. Květináče se s rachotem rozletěly a některé to nepřežily.

Když jsem se pracně zvedla a uklidila po sobě ten binec, všimla jsem si, že mě kromě zadku bolí také levá ruka. Zahýbala jsem prsty, pak zápěstím, vše zdá se fungovalo. Večer jsem si to namazala Voltarenem a čekala, že to přejde.

Ale nějak to nepřecházelo. Tupá bolest v zápěstí se stala mým stálým společníkem. Čtvrtý den jsem usoudila, že to chce rozhýbat nějakou lehkou činností. Vzala jsem rozpletený svetr a upletla asi deset řad. Ale žádný požitek to tady nebyl a tak jsem to brzy odložila.

Pátý den mě manžel naložil do auta a odvezl na chirurgii. No, poseděla jsem si tam. Tedy, když byly ty velikonoce, myslím si, že mít vhodné vajíčko, mohla jsem tam vysedět i pěkné kuřátko. Chirurgie, rentgen, vyvolání snímku, pauza na oběd, chirurgie. Celkem pět hodin.

A dozvěděla jsem se v čekárně věci ! Kdo nemá rád horory měl by raději postávat na chodbě. Věděli jste například, že se bradavice trhá i s kořeny, asi jako když dobýváte zaplevelenou pampelišku z tulipánů ? Taky jsem to nevěděla ale jedna paní mi to pěkně vysvětlila.

Když jsem  v pozdním odpoledni odcházela se slušivou sádrou, věděla jsem už, že zlomená ruka se pletením rozhýbat nedá a že na svoje klubíčka a jehlice musím nadlouho zapomenout.

Jen tak mezi námi děvčaty, to pletení jsem paní doktorce nepřiznala.