Cesta byla dlouhá, místy mokrá. Než jsme dojeli do Badlands n.p., pěkně nás bolelo místo, odkud rostou nohy. A pak nás už konečně přivítala vstupní brána, sundáváme střechu a jedeme do parku. Kolem nás se zvedají menší a větší kopečky ( Radim je nadšený, ukazuje mi na vybrané kopce a označuje je jako čtyřky, pětky … ). Pár jich prolézáme, ještě nějaké to foto a jedeme o kousek dál.
Sjíždíme z asfaltky se slovy – to bychom asi neměli, ale co oči nevidí, to srdce nebolí. Snad není v autě GPS, jestli jo, budeme platit pěkně mastnou pokutu, až ho budeme vracet. Ale cesta vedla kolem míst, kde se prý vyskytují bizoni a tomu jsme opravdu nedokázali odolat.
Po pár zatáčkách jsme je objevili, byli čtyři a pásli se asi 200 metrů od nás. Sotva jsme zastavili a vydali se do prérie, ozvali se svišti z golfového hřiště a bizony nám vyplašili. Mizí za nejbližšími dvojkami. Ale my se nevzdáváme, po zkoušce, odkud vítr fouká, se vydáváme blíž.
Pomaličku se přibližujeme k vrcholu kopce – aby na nás neudělali bizoni baf! Ale je to v klidu, bizoni přebrodili rybníček a jsou za vodou, my tedy taky. Po krátké debatě o tom, jak asi rychle běží bizon, se rozhodujeme, že půjdeme až ke břehu. Stojíme od nich asi 30 metrů, slyšíme jejich odfrkávání a je to teda něco. Adrenalin stoupá. Bizoni si nás nevšímají a loudavým krokem jdou hledat lepší pastvu.
A my, plní vzrušení, pokračujeme v cestě. Za další zatáčkou sedí bizon vedle cesty, asi stopuje. Ok, tak to nebudou až tak plachá zvířata, jak jsme si mysleli.
Čeká nás 1000 mil k dalšímu parku – Yellowstone n.p. Cesta je dost nudná, zmizely kopce a kolem je holá prérie. Konečně se v dálce objevují Bighorn Mountains se zasněženými vrcholky. Projíždíme městečkem Buffalo – prý to je to, kde žil Buffalo Bill. Saloonů je tady habaděj, ale desperáti nejsou v dohledu. Cesta stoupá a vzduch chladne, u horského jezera si protahujeme nohy. Radim říká cosi o tom, že se půjde vykoupat, teplota vody ho rychle přesvědčila, že to není dobrý nápad.
Venkovní muzeum v Buffalo
U města Cody, kde je východní vstup do parku, nás chytá pořádná bouřka. A v průtrži vjíždíme do Yellowstone parku. Hned za vstupem zastavujeme a skoro 2 hodiny jedeme krokem, staví se nová cesta a nikoho nezajímá, že potřebujeme dojet do kempu za světla. Park je známý tím, že se v něm vyskytují medvědi Grizzly a my bychom nějakého neradi potkali. V kempu mají být proti nim opatření. Aspoň že přestalo pršet. Najednou vidíme ve křoví u cesty obří hnědý hřbet! Já chci domů!!!! Já se bojíííím!!!! Radim troubí, že toho medvěda vyplaší, ale on se skoro nehne!
A jak to bylo dál? Pokračování příští sobotu 
