Jsou lidé, kteří si dokáží svoji práci obhájit, umí na ni být pyšní a rádi se pochlubí. Já jsem pravý opak. Strašně ráda šiju, baví mě nakupovat látky, vymýšlet, co by se z nich dalo vytvořit, pohraju si s každým kousíčkem, ráda své výrobky nosím, ale stydím se říct : " To jsem šila já". Taková jsem a jiná asi nebudu. 

  Jednou jsem ale sama sebe překvapila. Švagrová si pořídila maličkého pejska, takové psí miminečko to bylo, zimou se celé chvělo, chudinka malá. A ona mi říká : " To víš, zimní bunda na pejska je strašně drahá..." " Tak ji ušijeme" vypadlo ze mně, ani nevím jak. A tak to vlastně všechno začalo. Ušila jsem ji mikinku, pak druhou, třetí, zkusila jsem overálek, bundičku, šatičky a úplně mě to pohltilo. Je to jako šít na miminko. Protože sama pejska nemám a švagrová už jich má doma dost, zkusila jsem něco ušít i pro Vaše pejsky. S Vámi je to totiž mnohem jednodušší. Vy se nedivíte, co to tady dělám. Vy neříkáte: "Jejda, co to je, to si šiješ na panenky?" Ani se tak nevěřícně neposmíváte, když se dozvíte, že si tímhle šmodrcháním chci přivydělat nějakou tu korunku. Jsme spolu na jedné lodi, všichni máme ty svoji záliby, baví nás tvoření i prodávání, máme radost z komentářů a s každým dalším se nám zvedá sebevědomí. Na fleru jsem teprve krátce, ale moc se mi tu líbí. A vůbec se za svoje zbožíčko nestidím. Víte, holky, kluci, to jsem šila já :)))