...no,tak růže zatím tedy ne, i když na nějaké pěkné popínavé mám docela zálusk. A kdeže to tedy bude kvést? Přeci na mojí krásné terase, do které jsem se před dvěma lety zamilovala na první pohled a zadlužila se díky ní a novému bytu až po uši a na hodně dlouho.
Jako malá jsem musela s rodiči povinně každý víkend na chalupu. Určitě to v nějaké podobě také znáte - těšíte se na víkend s kamarády a místo toho se vláčíte kamsi, kde už ani lišky nedávají dobrou noc (jak kamarádka Bára říká-chcíply nudou). Plánujete, co všechno podniknete a místo toho vážete rajčata, sbíráte rybíz a ze sladkého pachu padesáté sklenice marmelády se vám dělá špatně od žaludku. Brrr. Absolutně nechápete, co ti dospěláci na té zahradě mají. Tohle je asi zábava, ke které musí člověk "dostárnout". Tak i já jsem v době, kdy už jsme měla svoji domácnost, podlehla kouzlu pěstování rostlin všeho druhu. Chalupu nevlastním, tak jsem se začala realizovat alespoň na svém pidibalkonu.
I tam to šlo, i místo na ranní kávu a vyvenčení domácího zvířectva se našly. Nicméně soused ztrpčující nejen mně život a také minipokoj mých dětí, jejichž vzájemné pubertální bitvy už na prostoru 12m čtverečných přestávaly být únosné, mne donutily poohlédnout se po jiném bydlení. Náhoda chtěla, že se v té době právě dokončovaly byty v jedné z mála brněnských čtvrtí, která má charakter vesnice (však ještě nedávno vesnicí byla) a zároveň je z ní blízko do centra. Jako bonus navíc 10 minut od mého pracoviště, v sousedství přírodní rezervace a s výhledem na rybník z okna.
A tak jsem se stala majitelkou vlastní nemovitosti, ke které patří krásná terasa. Od jara do podzimu nám slouží jako další místnost, kde se dá dělat ledacos - grilovat, jíst, plést koše, pozorovat zvířectvo domácí i divoké, pracovat i odpočívat. A taky naplno podlehnout pěstitelské vášni. Prví rok byl "zkušební"- nevěděla jsem, jakým rostlinkám bude u nás dobře. Křehké lobelky, které mám moc ráda, nezvládly žár jihozápadního sluníčka, na druhou stranu levandule a oleandr si u nás přímo lebedí.
Letos zahajujeme na terase už třetí sezonu. Bylinky se přestěhovaly ze sadbovačů do truhlíků a už stačily natolik narůst, že nemusím řešit, kde vzít čerstvou bazalku na pizzu. Červené million bells dělají čest svému jménu a i když nemají milion květů, málo jich rozhodně není. Afrikány povyrostly, jejich žluté hlavičky krásně svítí i za pošmourného počasí a taky (doufám) statečně odhánějí svou vůní škůdce.
Venkovní truhlíky jsem letos nechala osázet v zahradnictví U Kopřivů. Rozhodně nelituji - mohla jsem si z katalogu navybírat rostlinky, které nejsou běžně v prodeji - nadchla mne bílá gaura, nemusela jsem v dubnu řešit, kam s nimi, když se venku ochladí, navíc jsem si je domů vezla perfektně zapěstované a v zemině s dlohodobě působícím hnojivem. I tak mi truhlíků a misek k osázení zbylo ještě habaděj.
