se těšily největšímu zájmu od konce 18. stol. až do pol. 19. stol., jejich tvorba se však místně udržela až do počátku 20. stol. Nejstarší obrázky, které pronikly na český venkov, byly pravděpodobně bavorského původu. První středisko výroby u nás bylo doloženo z r. 1788 v Kvildě na Šumavě, ale zdá se, že již dříve existovala nedoložená místa, kde se na sklo takto malovalo.
➽
|
|
|
Pohoří na Šumavě u Nových Hradů přelom 18./ 19. stol.
V Pohoří má jihočeská malba na skle své počátky koncem 18. století, kdy se na panství Buquoyů, v době sklářské krize, usídlili v několika vlnách skláři ze severních Čech. Ti přinesli určité prvky příznačné pro severočeskou malbu na skle, která se v rané produkci projevovala barevnou škálou spíše pastelových barev a jemnou kresbou. Typické znaky pro jihočeskou školu je květinový dekor, který používá větší plátkové květy, a poupata, která jsou doplněna modrými plaménkovými lístky. Pozadí obrázků bývá světlé, bílé, později modré, žluté, růžové. Kontury jsou rumělkové. Pro jihočeskou malbu byl velmi typický odstín červené. Na české straně produkce kulminovala v průběhu první poloviny 19. století a po roce 1860 postupně odumírala. Poslední malíř v Pohoří maloval ještě koncem 19. století. |
➽
|
|
|
výňatek z knihy Lidové umění z Čech, Moravy a Slezska |
➽
|
|
|
2. čtvr. 19. stol.
Ve východní části Šumavy v obci Kvilda existovala malířská dílna. Její produkce byla ovlivněna existencí blízké bavorského centra malby na skle v Raimundsreutu. V Kvildě začali už koncem 18.století přiležitostně malovat obrázky na skle tři malíři z Raimundsreutu. Začátkem 19. století tato dílna dosáhla značného rozmachu a zaměstnávala velký počet malířů a další profese spojené s výrobou obrázků. Pro malbu v Kvildě jsou typické červené kontury těla a detailně vypracované obličejové části. |
➽
Bylo těžké představit si venkovskou chalupu, kde by ve světnici v rohu nad stolem (ve svatém koutě) nevisel alespoň jeden obrázek malovaný na skle. Povětšinou jich bylo více a zavěšovaly se často v celých řadách mírně skloněny do místnosti. Zdobily také venkovské kostelíky, kapličky či boží muka.
Prvními výrobci lidových podmaleb v Čechách byli pravděpodobně profesionální skláři, kteří tuto činnost provozovali jako doplňkové zaměstnání. Tvorba obrázků na skle byla závislá na sklárnách, odkud malíři odebírali levné kazové tabulové sklo. Proto jsou nejvýznamnější oblasti malby na skle shodné s oblastmi, kde byly provozovány sklářské hutě, jako je Šumava, Jizerské hory, Krkonoše a Orlické hory. Neprůsvitná malba na skle se brzy stala podomáckým uměleckým zaměstnáním (vznikaly i celé dílny) či přivýdělkem řady domácností.
Škála malovaných obrázků na skle je rozmanitá jak po stránce malířské tak technické. Zlidovění malby na skle napomohli pozdně rokokoví provinční malíři, kteří se koncem 18. století přizpůsobovali lidovému vkusu.
Lidové pojetí kresby je oproti řemeslnému jednoduché až šablonovité, výrazně barevné a doplněno florálními motivy. Barevná škála, povaha ornamentu a řada specifických způsobů malby jsou hlavními vodítky při určování místa vzniku obrázku.
➽
|
|
|
3. čtvr. 19. stol. kartušová podmalba |
|
|
|
asi 19. stol.
|
➽
|
|
|
výňatek z knihy Tvořivost českého lidu v tradiční umělecké výrobě (1952) |
➽
|
|
|
konec 18. stol. |
➽
Celá malba se prováděla na rubu skla, v zrcadlovém pojetí a obráceným postupem, než běžná malba. To vyžadovalo velkou představivost a jistou dávku zručnosti.
|
|
|
výňatek z knihy Tvořivost českého lidu v tradiční umělecké výrobě (1952) |
➽
|
|
|
Západní Slezsko - Dolní Slezsko (?) konec 18. stol. Avers a revers podmalby |
➽
Krom čistě malovaných obrázků po celé ploše skla, se tvořily i tzv. sklářské - se zrcadlovým pozadím tvořeným vrstvou amalgámu, někdy ještě doplněným broušenými či řezanými ornamenty obvykle ve tvaru rámečku - tzv. "edikuly". Tyto techniky nebylo možné provádět podomácku, proto jde výhradně o produkci skláren.
➽
|
|
|
poč. 19. stol. Podmalba se zrcadlovým pozadím, tzv. nepravé zrcadlo |
|
|
|
konec 18. stol. Podmalba se zrcadlovým, sklářsky zdobeným pozadím
|
|
|
|
2, pol. 18. stol. Podmalba se zrcadlovým, sklářsky zdobeným pozadím |
|
|
|
1. pol. 19. stol. Podmalba se zlatým brusem. |
➽
Další zajímavou technikou je "eglomisé" - rytí do kovové fólie připevněné na spodní straně skla, takže vzniká dojem, že obrázek má zrcadlový základ. Vyškrabované motivy byly na rubu vyplňovány sazemi nebo černým lakem. Vzhled těchto obrázků byl jakousi nápodobou knižní grafiky.
➽
|
|
|
1820
V jihozápadních Čechách v Pošumaví se na přelomu 18. a 19. století objevila varianta obrazového vyjádření založená na technice rytí do zlaté nebo stříbrné folie. tzv. eglomise. Obrázky tohoto stylu bývají signované a datované. |
➽
Lidové obrázky na skle se na venkově kupovaly a používaly běžně do 70. let 19. stol., pak nastal jejich ústup a udržely se jen vzácně v některých archaických oblastech, odtud byly teprve postupně vytlačovány a nahrazovány barvotiskovými obrázky. Kromě této skutečnosti k zániku přispělo i to, že se rušily sklárny vyrábějící tabulové sklo.
➽
|
|
|
1. pol. 19. stol.
Na Moravě se vytvořilo mnoho malířských center. Většinou se nedají přesně lokalizovat. Jediné prokazatelně známé jihomoravské dílny existovaly ve Ždánicích. Zde působilo několik malířů, kteří měli osobitý malířský styl. Například malíř který maloval výrazné obočí, jiný vyklenuté obočí. Severně od Brna působil malíř, mistr zvlněného obočí. Nejproduktivnější dílna byla malíře zalomeného obočí. Způsob malby očí je často jediným vodítkem k rozlišení dílny či regionu, kde obrázek vznikl. |
➽
Česká lidová malba na skle je oceňována jako jedna z nejvýznamnějších v Evropě.
Odkaz na zajímavý dokument z cyklu Folklorika: Malované na skle
Zdroj barevných obrázků: eSbírky
Použitá literatura:
- Lidové umění z Čech, Moravy a Slezska - Jitka Staňková
- Tvořivost českého lidu v tradiční umělecké výrobě - kol. autorů
- Putování za lidovým uměním - N. Melniková Papoušková
