V mém profilu se dočtete, že výtěžek z prodeje výrobků našeho vrnícího krámku (nejen) zde na Fleru předávám depozitu Brněnský Max. K tomuto kočičímu zařízení mám nejvřelejší vnitřní vztah, plně důvěřuji jeho lidem a vidím maximální smysl v jejich činnosti.

Občanské sdružení Brněnský Max spravuje paní Elen Maňasová se svým manželem a celé jejich zařízení funguje depozitním systémem, tzn. nejde o městský útulek, jaký najdete třeba v brněnském Komíně nebo pražských Měcholupech - nemá zaměstnance v pravém slova smyslu a nedostává od města žádnou podporu, ač v podstatě supluje jeho činnost. Město však kočky v ulicích a jejich osudy až tak nezajímají...

Svěřenci depozita jsou umístěny v domácnostech dobrovolníků. Dostává se jim maximální péče, a to s velmi osobním přístupem. Samozřejmostí je kastrační program - kočky vyléčené a vrácené do původní lokality jsou kastrovány, aby se zamezilo dalšímu množení a dalším smutným osudům.

Proč mám z Brněnského Maxe a paní Elen tak dobrý pocit? Co na mě tak zapůsobilo a vzbudilo můj zájem a důvěru? Především to, že Elen si na nic nehraje a nemá zapotřebí situaci dramatizovat. Na stránkách sdružení udává opravdu konkrétní informace, nic nezamlžuje, z jejích zpráv a reportáží "z terénu" cítíte obrovský zápal, snahu, odhodlání, na jednu stranu ji obdivujete, na druhou vůbec nechápete, jak takový nápor vůbec zvládá, vždyť chodí do práce stejně jako já nebo Vy, a ona sama občas přiznává, jak je to těžké a psychicky i fyzicky vyčerpávající, ale zvládat to prostě musí, vždyť tu jsou všechny ty kočky...

Vždycky mě fascinuje, s jakým nadhledem k věcem přistupuje, jiní by se asi už hroutili, ale ona i v těch nejtěžších chvílích, kdy např. umírá kocourek, o jehož záchranu dlouze bojovala, protože byla naděje na vyléčení, dokáže sednout k e-mailu a poradit co dělat, když jste našli na ulici jedno zatoulané kotě...

"Kočičí" dobrovolníci jsou lidé jako vy nebo já -  chodí do práce, mají své starosti, své výdaje. Nezbývá jim než se spoléhat na své vlastní finanční prostředky, na svůj volný čas. Zkuste ale ze své výplaty živit desítky koček a ještě sebe... 

Pro to všechno lentilki a její smečka hledají způsoby, jak pomoci. A protože máme rádi dřevo a svrbí nás tlapky, jakmile zahlédneme fošnu, rozhodli jsme se spojit příjemné s užitečným a takto nenásilně do pomoci zapojit i Vás ;) 

Pravidelně zde v blogu budu uvádět vyúčtování - přehled výtěžku z prodeje za poslední dva měsíce. Zároveň tím poděkuji všem, kdo pomohli. A možná tak i zvýším zájem o problematiku opuštěných koček - ono už jen uvědomit si, že někde je někdo na všechnu tu nikdy nekončící práci skoro sám, může být prvním krokem ke zlepšení situace.