Dnes ráno jsem vyrazila do práce... jela jsem ještě po tmě, a tak nebylo skoro nic vidět ... do toho všude mlha...

Pak se ale rozednilo a já spatřila tu nádheru, kterou nám podzim pomalu ale jistě se hlásící o svou vládu nachystal

Tyhle spletené nitky mě odjakživa fascinují. Je to nádhera.

Všude krásné tkané pavučinky omyté raní rosou. Listí si začíná oblékat barevný kabátek. Všude mlha.

Mlha je tak veliká, že si mohu jen představovat, kde končí hráz našeho rybníka.

Všude ve vzduchu je cítít babí léto... podzim se nemilosrdně blíží... a já se těším... mám ráda barvičky kterými hraje... mám ráda změny, co se dějou s přírodou... mám ráda vše, co k podzimu patří...

PS: Když jsem dorazila do práce, zjistila jsem, že mohu jet zase domu, protože dětiček bylo tak málo, že má přítomnost nebyla potřeba.  A tak jsem svého plechového oře otočila směr k domovu a opět se kochalo blížícím se podzimem.

Přeji krásný den.