Dívám se ven z okna a vidím zimu a chlad. Škoda, léto nebylo nic moc a zimu opravdu živelně nesnáším. Představuje pro mě konec pantoflíčků a začátek nošení svetrů a kozaček, což ve mě nevyvolává euforii. Také neustálé topení mě přímo deptá a tak si už pár let říkám, jestli by nebylo lepší odjet vždy do teplých krajů. Ovšem na druhé straně mě doma očekává můj briťák Míša, který se celou zimu tulí ke mě do postele a také mám konečně víc času na svoje tvořeníčko. Na zimu mám několik bojových úkolů - jednak jsem objevila na půdě krásnou truhlu na mouku a chci jí zakomponovat do svého obývacího pokoje. Začnu tím, že jí vydrhnu, kování zrestauruji a celou celičkou jí pomaluji akrylem. Motiv zatím není určen - ale buď to bude prales, zahrada, nebo možná i jedna velká ulice, která se na ní v pohodě vejde. Zrovna tak musím konečně udělat krejčovskou pannu, která stojí v koutě garáže už tři roky. Nějaká mládež si z ní udělala terč pro házení nožem, asi trénovala na vystoupení do cirkusu. Za láhev vína jsem jí chudinku vykoupila a teď mě čeká její hrudní partie opravit a také celou okrášlit obrázky. Nejprve jsem myslela na dekupáž, ale nakonec si myslím že by to nebylo to pravé ořechové. Ještě k tomu mě lákají kovové šperky ze stříbra... A tak se pomalu smiřuji s neodvratným nástupem podzimu, protože práce mám jako "na kostele" a možná ani nepostřehnu že se jaro přiblíží mílovými kroky.Věřím, že tohle budou prožívat všechny tvořilky stejně. A tak se děvčata držte, po zimě bude zas prima!