Tak jsme se zase vydali na obhlídku usínající přírody. Všetečné oko foťáku nemohlo nepostřehnout pár zvláštních faktů a tak bych řekla, že se to odehrálo asi takhle.

Uprostřed lesa tam, kde protéká potůček Brblák, stálo několik stromů, které už mnoho pamatují a na které podzim už natřel podzimní barvy. Skláněly se nad jeho, dnes výjimečně klidnou hladinou a divily se, co se to u jezu děje.

Nad jezem poletoval drak z nedaleké vyhlídky, který se rozhlížel po lesní víle, kterou chtěl za ženu.

Lesní víla byla ale křehounká bytost a s drakem odejít určitě nechtěla. Plakala a prosila, aby si drak vybral jinou nevěstu. Nic platné, drak trval na svém. Víla zoufale, přes slzičky volala své lesní přátele, aby ji schovali. Třeba si to potom drak rozmyslí a odlétne.

Prosila houbičky se sukýnkami, aby ji proměnily v jednu z nich. Také se tak stalo a na mýtince se objevila další houbička - víla.

Jenže víla nebyla zvyklá stát na jedné nožce a tak jí po chvíli začala ukrutně bolet. Musela se tedy proměnit zpět a poprosit o pomoc šípky. „Šípky moje červené, prosím vás o pomoc, vezměte mne mezi sebe.“ Šípky vílu proměnily ve větvičku šípku. Jenže právě touto dobou lesem procházela babka kořenářka a sbírala plody šípků…na zimu budou dobré…na čaj. Už, už se chystala utrhnout větvičku s vílou. Ta se jí v poslední chvíli vysmekla a upadla do trávy.

Měla štěstí. Upadla přímo vedle kamaráda šnečka. „Šnečku, šnečku, prosím schovej mne k sobě do domečku.“ I šneček ochotně víle pomohl. V domečku ale bylo zoufale málo místa i pro tak malinkou bytost jako byla lesní víla a tak musela domeček opustit.

Náhle se nad ní přehnal drak, který jí popadl a unášel do svého doupěte. Drak vílu oblékl do zlatých šatů, zavřel do zlaté klece a nazul zlaté střevíčky. Víla byla ale křehounká bytost z vánků a mlhy a tak jí tahle paráda nesmírně tížila. Než by svůj vílí život strávila ve zlaté kleci s vyhlídkou, že už nikdy neucítí vánek, rosu, ani neuslyší zurčet potůček v lese, raději se proměnila ve zlaté listí, kterým zůstala navždy.

Jen na louce u jezu zůstaly víliny slzičky, které se na sluníčku proměnily v pravé lesní perly…