Asi každý má v sobě vzpomínky, které ani čas a věk z hlavy nesmaže...

Právě ubehly dva roky od mé návštěvy u kamarádky v Malajsii, zase začíná pomalu , ale jistě přicházet jaro  a já zase začínám vytahovat letní látky na své tvoření...
Vytahuju látku jednu po druhé a místo abych hned vzala nůžky do ruky,odbíhají MÉ myšlenky zpět do míst, kde jsem látky, které beru do ruky, vlastně nakoupila...
A zase jsem v exotice, která voní kořením, vonnými tyčinkami a exotickým jídlem, místo stříhání sedám k fotkám a probírám se vzpomínkama ... tak pojďte se mnou, jdeme nakupovat!!!

Připravte si hlavně pevné nervy, než vejdete do prvního obchodu, protože to, co uvidíte, je opravdu pro silné povahy :-)


Kamarádka Dana, která jde se mnou "na lov" látek, mě předem varuje, že nebudu vědět kam dřív koukat, co dřív koupit, takže ať se obrním trpělivostí a nejdřív jen tak nahlížím, obhlížím, nakukuju... No copak to jde? Ulice plné obchodů, obchůdku, obchodních domů a všude, látky, látčičky, korálky, flitříky... šmarjááá, to snad ani není možnýýýý!!!
Ale Dana to řádně kontroluje, popohání mě dál, že ještě tam... ještě onde... No copak to jde vydržet?
Obchody snad nemají konce, obchodní domy mají 4 patra a každé patro jiná cenová skupina, jiný materiál... No to je fakt na kolaps!


Látky barevné, plné flitrů a korálků, nebo jen nadýchané čisté hedvábí, mušelín, bavlna, o které se mi ani nezdá... A všichni prodavači a prodavačky ochotné, usměvavé, nikdo neobtěžuje, ale každého nakupujícího se ujmou s tím, že jen ukážu na látku a malajské děvče hned přiskočí, roztáhne, ukáže, nechám si ustřihnout dva metry a jdu dál, o víc se nestarám. nechápu, jak to dělají, ale změří dva metry, žádné pokládání na stůl, jen tak, v ruce to šmiknou... a je to rovné... nechápu, ale je to tak. Děvče jde za námi, na rukách se jí vrší kupice látek... jenže... když já mám jen omezenou hmotnost kufru :-( :-( :-( .... takže "brzdi Zuzano, brzdi!!!"
Chodím od obchodu k obchodu... a konstatuju, že toto je opravdu pro švadlenky Ráj. Ráj s velkým "R" !!!
A Dana se jen směje, protože tohle všechno tušila, když mě vlastně na obrázky látek do Malajky nalákala. Ona věděla, co mě čeká, já ani netušila!!! co tu najdu!
Nojo, co se dá dělat. Tak tu pak další dny jen procházím, fotím, zakazuju si už i chytnout na jedinou látku či látčičku!!! :-(... koukám do šicí dílny, která nemá dveře, je v podstatě na ulici, kde celý den ženy šijí, stříhají, kolem sebe hromady té krásy... a nejraději bych aspoň jednu ulici přenesla sem k nám!...
...jenže... to se děje jen v pohádkách.


Ale já tu svou látkovou pohádku zažila na vlastní kůži, zůstaly po ní fotografie... a látky, do kterých se chystám zabořit nůžky ...


Takže zazvonil zvonec a mé Pohádky o látkách je konec. Ale byla krásná!

imageimage


image

image

 

image

 

image