Bylo, nebylo jedno bílé vajíčko. To vajíčko bylo smutné. Rádo by se obléklo do pestrých šatů, ale bylo holé. Na stole vidělo krásné ubrousky, které šila hospodyně patchworkovou technikou. To byly barvy a vzory. Jenže vajíčko se jehly bálo.
Navštívilo proto ježibabu, aby poradila, co dělat. O ježibabě se vědělo, že je hodná a pomůže každému.“ Tak pojď dál a podíváme se, co tě trápí:“ řekla ježibaba. Když vajíčko povědělo, zamyslela se a řekla:“ Bez jehly se obejdeme, ale bez nožíku to nepůjde.“ Vejce málem zhranatělo : „ Nůž nééé…“ ječelo. „Neřvi, pro krásu se musí něco vytrpět a do skořápky to nebolí.“
A tak ježibaba opatrně nařízla okraj vajíčka a zeptala se:“ Jaká se ti líbí barvička?“ Vajíčko rychle vykřiklo:“ Červená a taky kytičky“. Potom ježibaba jemně vtlačovala kousky barevných hadříků do naříznutých okrajů, až celé vajíčko oblékla.“
Už se můžu podívat?““ Ještě ne, ještě řetízek a mašličky, abys bylo opravdu krásné,“ odvětila ježibaba. Když bylo dílo hotovo a vajíčko se uvidělo, málem puklo pýchou. Tak bylo pěkné. A jestli si ho nikdo nekoupil, sedí u toho zrcadla dodnes.
Další pohádky si můžete přečíst ve Špalíčku pohádek.
Můžete také navštívit náš klub Igloo gang.
