V mé nabídce se dnes nově objevila pohádková kniha, kterou jsem s kamarádkou psala během studia na střední škole.

Zde je malá ochutnávka v podobě jednoho příběhu z knihy pro ty, kdo by o jejím zakoupení uvažovali.

O opravdu hloupém Honzovi

Bylo nebylo, ale možná jednou bude, žili byli jednou jedni rodiče, kteří žili ve skromné třípatrové vilce a kromě jeté škodovky vlastnili jediného syna Jana.

V den svých 18. narozenin oznámil rodičům: „ Tati, mami, já jdu do světa.“ Matka mu s dojetím ohřála v mikrovlnce mraženou pizzu, otec ho obdaroval ilegálně pálenou slivovicí a vyslali Honzu do světa, šťastní z toho, že se ho konečně zbavili.

A tak Honza šel a šel hustými lesy chráněné krajinné oblasti, až došel na rozcestí. Tam na pařezu seděl kouzelný dědeček dopravní policista.

„Dědečku poraďte, kudy se mám vydat za štěstím?“ ale dědeček mlčel, a protože Honza byl hloupý jen příjmením, pochopil, že zadarmo ani poslanec nehlasuje a nabídl dědečkovi slivku. Po třech panácích se dědečkovi rozvázal jazyk a praví:

„Jdi přímo za nosem, tam potkáš své štěstí.„

A protože Honza měl nos mírně zahnutý po tom, co spadl z pece, vydal se doleva. Šel a šel až po pěti pracovních dnech, pracovní sobotě a volné neděli došel do království věčné tmy.

Vydal se za králem a praví: „Dejte mi princeznu Gertrudu za ženu!“

„Inu nepospíchej hochu, tož napřed tři úkoly splň a pak dostaneš celé království a půl princezny k tomu.“

„Tož já su Hlúpý Honza, splním každý úkol.“

„ No dobrá. Na kopci za městem je továrna na pleny, emise nás úplně zahalily, že ani slunce tu nesvítí, proto nám úředníci přišili tenhle blbý název. Zařiď to.“ praví král.

A tak se Honza vydal do továrny a rovnou za šéfem. Zjistil, že je to jeho prabratranec z osmého kolene Pepa Blbý. Dali si slivovičku, poplkali jak se kdo má, Pepa se svěřil, že továrna vůbec nevynáší, a tak mu Honza navrhl, že by mohl podnikat v jiném oboru, že teď mají ohromný odbyt papírové kapesníky nebo toaletní papíry, Pepa zmámen vidinou rychlého výdělku, okamžitě nechal zbourat továrnu a přestěhoval se do Prahy, protože tam mají velké průměrné platy. A tak Honza úspěšně splnil svůj první úkol.

„Jako druhý úkol musíš pro naši vesnici získat grant od EU.“ míní král.

I vydal se Honzík na úřady, měsíce putoval od přepážky k přepážce, až úředníky převezl svou hloupostí a co si budeme povídat, po pár úplatcích, dostal potřebná razítka. Splnil tak i druhý úkol.

„Dobrá“ pravil král „nad městem sídlí drak, který žere naše dívky, domluv mu. „

A tak se Honza vydal za drakem. Honza se vydrápal na skálu a vidí, ošklivou zelenou kreaturu se třema hlavama.

„Bů, tebe nechci, nejseš ženská“ vyjel po Honzovi drak.

„Přinesl jsem ti dárek“ odpověděl mu Honza, a hodil po drakovi pizzou od maminky, kterou si hned chytla jedna ze tří hlav. Honza dobře věděl, že maminka koupila pizzu ve výprodeji od vietnamců, takže už je dávno prošlá. Všechny tři hlavy zezelenaly a drak se svalil na zem. Následně musel být drakovi amputován žaludek, takže už nemohl žrát nebohé dívky, protože přežíval na nitrožilní výživě. Tím byl splněn i třetí ůkol. Honza se vrátil ke králi.

„Tak mi pověz, z jakého jsi rodu“ hudroval král.

„Jsem Hloupý Honza“ odpověděl Honza.

„Takže nemáš ani vilu, ani bazén, saunu nebo Ferrari, nemáš předplacenou svatební cestu na měsíc nebo aspoň na Kanáry?“ divil se král „To já ti nemůžu dát celé království a půl princezny! Ale vyřešíme to takhle – dám ti princeznu a místo v parlamentu.“

A tak Honza seděl v parlamentu a když zrovna nespal, tak zvedl ruku, bohužel tak nešťastně, že odhlasoval euthanasii, trest smrti a svatby homosexuálů, čímž zradil své celoživotní přesvědčení a také tím naštval půl království (ta druhá půlka jsou homosexuálové). A byla svatba a po svatbě měl Honza spoustu dětí, které také získaly místo v parlamentu a také občas zvedly ruku, a podle toho to také vypadá. A jestli dodržují zásady zdravé výživy, nekouří, neberou drogy, nepijí alkohol (Becherovka je povolena,to jsou bylinky) často cvičí a chodí na jógu, žije Hloupý Honza s rodinou dodnes možná někde na Vysočině a objímá stromy. 

Vše v této knize musíte brát s rezervou, je to myšleno jako legrace, jejímž účelem rozhodně není nikoho urazit, doufám, že všichni, kdo budou číst pochopí.