Jednou ráno jsem tak přemýšlela, čím bych ještě svého dvouletého syna zabavila. Což o to, on se zabaví i sám: Něco si přečte (dívá se na obrázky), staví lego (a pak rád stavby bourá), okupuje nám knihovnu (vyhazuje pro něj nezajímavé tituly) nebo, což mě mile překvapilo, hraje puzzle s barvami. Co se divím, je to přemýšlivý typ a miluje výzvy!

Právě to jeho puzzle mě přivedlo na nápad, vytvořit pro něj pexeso. Ono se většinou všechno doporučuje až od tří let, ale říkám si, že když si k němu sednu a budu mu vysvětlovat a ukazovat, že ho to možná zaujme. Připravila jsem se na něj.  Na obyčejné žluté papírky jsem nakreslila obrázky, jen taková rychlovka s kočičkou, miminkem, sluníčkem a další. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli má vůbec smysl začít na něčem pracovat tak nějak „opravdověji“. Jožánek se hned utíkal podívat, co to dělám, sedl si za mnou a ejhle, už jsme hráli. Napřed jsem mu obrázky ukazovala a chtěla po něm, ať přiřazuje stejné k sobě. Potom už jsem pexeso zkoušela otočit obrázkem dolů. To už bylo trochu horší. Občas obrázky i lítaly vzduchem, ale i tak jsem měla pocit, že ho to pořád baví. Když jsem viděla to jeho nadšení, hlavou už mi míhaly nápady na obrázky zvířátek, bonusové přiřazovací pexeso s čísly (pro prťata zatím počítání pouze do pěti) nebo taky pexesa tématická, ale to si zatím nechám jako překvapení..

Než se však s vervou pustím do další tvorby, tak to musím na synovi opět vyzkoušet!

PS: Mimochodem, s těmi čísly jsem to asi přehnala. Teď to hrajeme pořád a dokonce se Jóža zapletl i se složitějšími matematickými úkony :)