Dobrý večer, milí čtenáři...

Pokud se Vám ještě nechce spát nebo máte prostě jen chuť něco si přečíst, můžete si vzít třeba sbírku pohádek Boženy Němcové, nebo si přečíst pohádky moje...

Děkuji, že mi  nebudete veřejně nadávat.

Děkuji, že tyto pohádky nebudete vyprávět svým dětem.

 

 

 

Na konci světa, až někde v Aši,

vařila maminka Karkulce kaši..

Neměla do kaše cukru už dosti,

„Obleč se , Karkulko, protáhneš kosti..!“

 

Obléká Karkulka sukničku úzkou,

ňadra svá obdaří průsvitnou blůzkou,

vlasy si zakryje červenou čepičkou,

polibkem loučí se u dveří s matičkou…

 

Košíček na cukr nese si prázdný,

po cestě vymetá snad všechny brázdy..

Bohužel na mezi ztratila  čepičku,

nezvládla pokořit včerejší opičku..

 

 

Malátná u lesa ulehá do stoky,

neměla s myslivcem chlastat ty patoky,

teď tady ve stoce bravurně zvrací,

kořalku z jeřabin přírodě vrací…

 

Náhle ji kdosi zachytí za límec,

z lesa se vynořil svalnatý myslivec!

Pomalu rozvírá u blůzky knoflíček,

na placku rozšlápne Karkulčin košíček..

 

„Ach já nebohá, to si to odnesu,

v čem pak ten cukr od babky ponesu?“

Z košíčku zbyla jen ve stoce placka,

na tváři myslivce přistála facka..

 

Úderem Karkulky má teď  krok vratký,

čistí si o kámen našláplé zvratky,

Ona teď utíká cestičkou k hospodě,

snad něco vymyslí, vše bude v pohodě..

 

 

Po pátém pivečku Karkulce docvakne,

„K babičce nedojdu, to už fakt neklapne…“

Výčepní od pípy  zvídavě mrká,

 balené cukry jí pod sukni strká…

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kterak krtek ke kalhotkám přišel...

------------------------------------------

 Za městem u lesa, na malém kopečku,

bydlel tam krteček v hliněném domečku..

Žil si tam slušně, pěkně a v klidu,

bez sprostých žebráků, městského lidu...

 

I zahrádku krásnou měl, mrkvičku pěstoval,

sousedce myšičce mrkvičku porcoval.

Myška mu občas zametla světničku,

umyla ocásek, nadzdvihla sukničku...

 

Takto tam spolu pěkně si žili,

sobě si navzájem ocásky myli...

Až jednou - když už se setmělo,

stalo se něco, co se stát nemělo...

 

Dvě lidské postavy k lesu se vkradly,

do krtčí zahrádky jak hrušky spadly...

Krtečka vzbudila rána jak z děla,

než vyšel do patra, už ho tam měla...

 

Dvě nahé postavy válí se v mrkvičce,

"Co já teď za služby dám svojí myšičce?".

"Pitomí lidi! Táhněte do háje!

Běžte si prde.e poválet do stáje!".

 

S tlapkama na očích pláče a pláče,

chvilku jim nadává, po hlavách skáče...

Tu se chlap poleká, chopí se svetru,

nakopne krtečka, letí pět metrů...

 

Bohužel ze stromu až ráno slezl,

zlomil si nožičku, tak ho šnek svezl...

U vrátek zahrádky myšička seděla,

na tu věc podivnou se strachem hleděla...

 

"Podívej, podívej, můj milý krtečku,

co leží za hadr u tvého domečku!".

Krtek se sesune ze šnečí dopravy,

prozkoumá kalhotky včerejší nemravy...

---

Zlomená nožička, dávno je srostlá,

doufám, že básnička není moc (s) prostá.

Od těch dob krteček pěstuje manga

a čeká na stromě na pěkná tanga...

 

 

 

 pokračování příště...

Dobrou noc.