Ke konci roku 2015 jsme se setkaly po letech. Dvě kamarádky, co spolu strávily pubertu, snily, lítaly všude s foťákem a vymýšlely bláznivé věci. Fantazie nezmizela, ale ten dospělý čas nás kdovíproč rozdělil – Petra žila donedávna v Ústí nad Labem, kde vystudovala fotografii a já v Praze, kde jsem vystudovala filmovou vědu. Vídaly jsme se málo.

Rok poté, co jsme si k sobě znovu našly cestu, jsme obě cítily potřebu začít něco dělat spolu. Podnikat něco malého, vzájemně se podpořit a využít toho, co každá z nás umí a zhmotnit to do svého vlastního projektu.

Péťa kreslila odjakživa. Dokonce si pamatuji, když jsem jí ve svých třinácti letech poprvé uviděla v autobuse směr Krkonoše – seděla a kreslila. Od první chvíle, co jsem nakoukla přes rameno do jejího skicáře se mi líbí její styl a hlavně humor. Mně zas odjakživa baví psát, bavit se s lidmi a organizovat, čímž se i živím. A pak je tu samozřejmě ten společný smysl pro ironický humor a hraní si. Dohromady nám to klape.

Nápad na pohledy přišel jednoduše. A já věřím v to, že jednoduché věci jsou nejlepší. Strávila jsem s Martinem letošní dovolenou ve Skotsku a šílela z úžasných pohledů v síti papírnictví Paperchase v Glasgow! Přivezla jsem pohledy a gratulace snad pro všechny, co měli do konce roku nějaké výročí, narozeniny a další jen tak pro sebe. Omílá se to teď všude dokola, ale je to prostě tak – i já patřím k lidem posedlým papírem! Miluju jeho vůni a to, když ho můžu dozdobit, popsat, darovat. Vyžívám se v tom.

Sešly jsme se s Péťou po mé dovolené a po hodině povídání měly jasno. Budeme vyrábět pohledy! Ale jak jsme začaly a proč si myslíme, že je to dobrý nápad?

P O K R A Č O V Á N Í   P Ř Í Š T Ě

Za Pohleď

Magda