Maluji, protože se chci v momentě ticha spojit sama se sebou. Být v přítomnosti.

Pomalu a trpělivě nanášet barvy podle mé představy na plátno, kde ony ještě pomaleji splývají jeden odstín v druhý a vytvářejí země lahodící oku.

Tuto kolekci obrazů jsem malovala s určitým vnitřním pocitem, nevyjádřenou potřebou, kterou jsem nějakou dobu nevěděla pojmenovat.

Určitě nenesou všechny v sobě stejnou emoci, během tvoření této série jsem si však byla jistá tím, že patří k sobě. A až po dokončení všech obrazů jsem pochopila, co mě k jejich namalovaná vedlo.

Naladění se na sebe, zpomalení, výhled na moře a západ slunce ...
Zpomalení.
Čas vyplněný klidem, kdy jsem mohla být sama se sebou ... tiché snění s otevřenýma očima.

Znáte ten moment, kdy sedíte večer na pláži u moře, posloucháte šumění moře a vlny v plynoucím rytmu příchozí k Vašim nohám?

To prostředí, ten výhled do nekonečna, poslední paprsky zapadajícího slunce, moment ticha který se Vám podaří ukrást si pro sebe ... vytvářejí cestičku do hloubky toho, kdo jsme a co se v nás nachází.

Tyto vzpomínky byly mým vedením při malování těchto mořských obrazů.

Malovala jsem je s nadějí, že mohou přinést podobné pocity i Vám. Pohled do dálky a zároveň do našeho nitra. Spojit se skrz obraz s naším vnitřkem, dopřát si tichou chvilku během rušného dne. Naslouchat našemu tichému vnitřnímu rytmu, dát prostor jemnému hlasu intuice.

Mohou takto obrazy posloužit našemu psychickému zdraví?
Pevně ​​věřím, že ano.

Jakékoliv "kotvy", jaké si doma uděláte, vám mohou připomenout se na chvilku zastavit, nacítit se na sebe. Uvědomit si, kam směřujete nebo co zrovna potřebujete.

Znám to na sobě :)
Není nic lepšího než uklizené, tiché a sluncem prosvícené místo v bytě, kde si mohu po práci na chvíli odpočinout, zadívat se do dálky a zároveň do sebe. Nejlépe s kávou v ruce a originálním uměním na steně :)

Také potřebujete podobné chvíle pro sebe? Jak si je nejvíc užíváte?