Traduje se povídka, že do jednoho elfího lesa vkročil lovec. I Přes výslovný zákaz místní vsi, jenž nedaleko lesa byla postavena, se rozhodl najít proslaveného bílého jelena, jenž v lese přebýval. V ten den se slunce schovalo za šedé mraky a tráva nabyla nehostinně zelenou barvu. Jak kráčel se svou střelnou zbraní po mokřinách, boty se na půl palce tiskly do hlíny. Ptáci tiše sledovali bělavou mlhu, stoupající z protékající mělké řeky. 

Když míjel vysoké zarostlé skaliska, náhle ho viděl. Bílý zářící samec s jiskřivým parožím. Říkalo se, že i když své paroží na zem srazí, svítí i nadále. Lovec spatřil, že ho jelen již nějakou dobu z výše skalisek sledoval a protože se mu s puškou do kopce míří přece jen špatně, rozhodl se za ním vyjít nahoru. Jeden krok však a jelen odhopkal mimo jeho zrak za obzor kopce. Nejednou uklouzl po vlhké zemi, než se střelec vyškrábal na skalnatý kopec, podpírajíce se dřevin, které prudký svah zdobily. Když dosáhl vrcholu, jelen stál na samém konci, kde skaliska končily a pokračoval pád do hlučné říčky pod nimi. Mokrý lovec s klekl a nabil.

Než však stačil zaměřit, zvíře skočilo dolů. No ihned jeho pronásledovatel vyběhl a zastavil se na samotném cípu, odkud měl dokonalý rozhled, kde jelen běhal. Svou září osvěcoval široký kruh kolem sebe a ryby ve vodě se barevně blýskaly. Zatímco skály jelenovi dovolily, aby se od nich směl odrazit, pod chodidly lovce praskly a s překvapením v očích mířil vstříc zemi hluboko pod ním, kde padl mrtev.

Říká se, že kámen byl nalezen uvnitř této skály a byl lesem odhalen ve chvíli, kdy se lovec propadl. Od té doby se traduje, že když se v tomto lese najde cenný poklad, byl zaplacen životem bezohlednou bytostí a tedy kámen přijme náhodami svého majitele k ohledům, aby svůj život v marnosti neztopil.