Byla neděle ráno a mě se vůbec nechtělo vstávat,z bílých voňavých peřin,ale čekalo  nás jěště jedno překvapení.Dva dny utekly jako voda,a čas letěl,jaká škoda.Ani jsme se nenadály a bylo poledne,dostali jsme super oběd,rozloučili jsme se s mamkou a taťkou(které jsme si přivlastnili),utřeli slzy a jeli k další babce,která už na nás netrpělivě čelala.Babka Helenka už stála před domem a vítala nás,jako by jsme se znaly od malička.Smích ,a zároveň pláč,a v domě na nás čekal stůl plný dobrot.Bylo to jak ubrousku prostři se.Jenomže čas opět letěl jako voda a nás čekala dlouhá cesta domů.Opět loučení,smích,pláč utíraní slziček a plná hlava krásných nepopsatelných zážitků.Určitě na naší planetě někde žijí taky takoví človíčci,tak si je najděte,MY UŽ JSME JE NAŠLI. KDO NEZAŽIL,NEPOCHOPÍ....    

A tak díky babičkám,mám krásné vzpomínky a když večer jdu spát nechávám si o nich zdát.A říkám si byl to sen?Né byla to pravda a to je na tom to krásné,...................                                                                            Tak se těšíme na další setkání,kde už nebude chybět ani jedna babka .