Včérá sem krámovala v knihovně. Dyž sa mě do ruky dostala Erbenova Kytica, hneď sem si spoměla, jak sem sa myslím v pátéj třídě poctivo učila.

U lavice dítě stálo z plna hrdla křičelo... No je to pěkná básnička, eště aj teď sa ju děcka učijú. Nedávno sem slyšela, jak tá súsedova děvčička sa snaží s citem volat: Mlč, hraj si, tu máš kohouta...

A tož mňa napadá: rozumijú dnešní děcka téj básničce? Vijú, jak vypadá hračka kohút, vůz aj husárek? A taky sa mosijú divit, jak mamince hasne u vaření. Dyť sa všady vaří na plynu nebo eletrice. Obyčejný šporhélt už ani neznajů. A taky určitě nepochopijú že tatínek dojde hladný z práce. Šak určitě chodí na obědy, tož sa má najest pořádně a né vyjídat doma rodinu.

Tož sem chvílu špekulovala, jak by to pan Erben napsal dneskaj, aby to ty děcka pochopily. No pravda, chvílu sa mě kúřilo z gebule, ale já sem na to došla. Enem důfám,že sa pan Erben nebude obracat v hrobě a že mňa nebude chodit strašit.

U počítaču dítě stálo, z plna hrdlo křičelo,
Bodejť bys dnes aspoň málo ty cikáně mlčelo.
Nová súťaž bude hned,
Kvůli tobě nevypnu si net
Hrej si tu máš jonty čtyři, prcky dva.
Na počítaču teď nesmíš hrát.

Ale perník, jont i plucárek buch bác letí do kouta.
Že na tebe nezbedníku, sociálku zavolám?
Poď si proň ty sociálko, pojď a vem si ho zlostníka.

A hle tu kdos u pokoja dveře zlehka odmyká.
Malá hnědá tváře divé pod mejkapem osoba
na podpatcích hnáty křivé, hlas vichřice podoba.
Naval počál, zakřičí,
hlasem zlosťú sršícím.

Hlava sa mně zatočí dyž pohlédnu jí do očí.
Dyž do tašky ho házala,
moc sem sa sňú hádala,
všecko platné houby bylo,
naše PC sa jí zalíbilo.

Nakonec sem nápad dostala,
Na frťana sem ju pozvala.
V očách sa jí zaiskřilo,
Vychlastala kde co bylo.
Vypila mě slivovicu, vypila i petrolej.
Proto na paměti měj, na dítě si sociálku nevolej.

No řeknite, néni to pro ty naše pazgřivce srozumitelnější?Já myslím, že je.