Tak si představte, máme před barákem parkoviště plné aut a stojí tu v rohu malý červený fiatek, ani bych si ho nevšimla, ale to víte,  děti jsou zvědavé a na všechno příjdou, to oni přišly na to, že brouk je nezamčený.  Zřejmě chvíli ho prozkoumávaly a chodily si do něho hrát, ale jednou přišel asi nějaký starší znalejší chlapec, který ví, kde to má brzdu a k čemu slouží a tak malé autíčko odbrzdily a začaly ho postrkovat dopředu a pak zase dozadu. Vždycky několik dětí přeběhlo za strany na stranu, tlačily vší silou a měly z toho velikou legraci, vždyť měly opravdické auto, které jezdí (aspoň trošičku). Tohle jsem i já zahlédla v poslední chvíli, když jsem šla věšet na balkón prádlo a kdy už na rozdováděné děcka nějaký dospělák houkl a dětičky se rozutekly na všechny strany, jako když foukne do cukru.

Druhý den jsem šla do svého, snad zabržděného auta a  co nevidím, stál tu policejní vůz a v něm na místě spolujezdce seděl mladičký příslušník. Sebrala jsem odvahu a šla mu vysvětlit, jak se věci mají. Byla jsem velmi překvapena, když jeho otázky zněli :

"Jak se jmenují ty děti ?"  (Já chtěla POMÁHAT A CHRÁNIT  především ty děti,před úrazem, či jiným neštěstím,  proto  jsem v sobě přemluvilla svou odvahu ) "Bylo jich hodně a ty děti neznám!", odpověděla jsem a připadala si jako v té pohádce o Jeníčkovi a Mařence : "Neběžěly tudy děti...?"

Jeho druhá otázka, byla pro mě ještě nepochopitelnější  : " Čí je to auto?" (Přece kdybych to věděla, řekla bych to přímo jeho majiteli a neobtěžovala bych orgán !)

V tom přišel k autu další muž v uniformě - řidič , který mě trochu zná a tak jsem se mu to celé vysvětlila, když do toho onen mladík prohlásil : "Já si tady paní zapíšu !!!" (Naštěstí mě POMOHL a možná OCHRÁNIL druhý policista, kdo ví jaké bych měla popotahovačky a řekl mladíkovi : "Ať si jde raději zapsat značku auta...."

Tak co také POMÁHÁTE ??????????????????