Je pondělí. Nový týden zaryl se drápky do rozesnělé mysli. Kam schovala se pohoda nedělního rána?

Klid slunce rozvalujícího se nad kopci v dáli,

vzruch  mezi stébly trávy..

Marně u počítače hledám hrnek teplé melty, sedíc v okně kuchyně.

Trochu obouchaný je, ale nevadí.

Už jsme spolu zažili,

rán.

Marně hledám klid. A sílu. Vůli. Potřebuji se zachumlat do prostoduchého nic nedělání! Aby ráno bylo Tím ránem.. Ale ne. Už je pondělí. Jen mysl stále touží po své dávce sounáležitosti. S čím? Jen Bůh ví. Možná právě s ním..

Ach ty Ráno. Jsi první svého druhu.

Jako každé pondělí.

Jen radost.

Kam jsme si ji ztratili?

Ano, je pondělí.

Třeba naděje

na nové poznaní?