Na terase se na jarním slunci vyvaluje náš kocour a má dcera ho drbe na bříšku. Zvíře si v polospánku spokojeně vrní. Kolem sedí příbuzní, prostě taková sobotní návštěva. „Kocourek ti hned usnul, viď?", praví někdo. „Jako tatínek, když si jde se mnou hrát. Sotva si lehne, hned spí...", odpovídá bezelstně má ratolest.

Víte, kde bych se v tu chvíli nejraději viděl? Raději odcházím pro pití a na odchodu ještě slyším, jak se mi manželka snaží zlepšit renomé. „Je v práci od rána do večera. Tohle je jeho první volná sobota v březnu. A to tam zítra prý musí zas." Dalším reakcím už zdálky nerozumím, cítím jen z tónu hlasů údiv a empatii.

„Měl bych asi trochu vysadit.", říkám si v duchu s vědomím, že  ještě tu noc se má posunovat čas. To je věc, která mě sama o sobě vždy tak na dva týdny dokonale rozhodí. A čím jsem starší, tím hůř se s tím vyrovnávám.

V uplynulém roce jsem viděl v denním tisku krátkou zprávičku, že zemřel pan Pecka - pekař ze Slatiňan, náš nejvýraznější a nejznámější odpůrce letního času. „Tak teď už se nás nikdo nezastane", konstatoval jsem tehdy s povzdechem. Nás všech, kteří toho věčného manipulování s hodinami mají plné zuby. Vím, že jsme asi v menšině, ale gayů a lesbiček je prý taky jen kolem čtyř procent a přitom jich a jejich problematiky jsou média plná.

Ministr Kocáb nám asi taky moc nepomůže. Má to sice v náplni práce, ale teď má evidentně jiné starosti. Volby za dveřmi, čokoládová mlůvčí, ... rozvod na krku.

Přemýšlel jsem, že bych mohl pozvednout zástavu po panu Peckovi, ale ten nápad dost kontrastuje s mou situací popsanou v prvních odstavcích. Nevíte, jestli po zemřelém lídrovi nezůstala nějaká organizace, ve které bych se v tomto směru mohl angažovat? A vám ty opakované změny času nevadí?

Takhle to ale vážně nemůžu nechat. Včera jsem dokonce v koupelně omylem hodil špinavé ponožky namísto do koše s prádlem do záchodové mísy. To, že koš stojí hned vedle záchodu, je jen chabá výmluva. Něco podobného by se zdravému, střízlivému dospělému stávat nemělo. Seběhla se ke mně celá rodina a pomáhala mi s výlovem. No co? Jsme šetrní. Nemůžem si dovolit splachovat špinavé ponožky do záchodu. 

Když jsme je úspěšně zachránili, dovolila mi dcera s manželkou, abych šel hned spát. Asi jsem vypadal hodně zdrchaně, nebylo totiž ještě ani po Večerníčku...