Občas zde na blogu narazím na zápisek o tom, jaké to bylo, když se objevila první objednávka. Jak se prodejci rozbušilo srdce, zajásal a vrhl se na přípravy, aby uspokojil svého prvního zákazníka a po něm i všechny další... Predstavovala jsem si to také tak nějak, ale zákon schválnosti tomu chtěl jinak.

Ono poprvé nastalo včera. Říkáte si - co je na nějakém úterý zvláštního. Nic, kromě toho, že jsem se po velmi hektickém týdnu v Praze měla opět vrátit do Paříže. Jen jsem chtěla topnout zboží než zabalím počítač a vyrazím na cestu... a koukám zpráva. Rozkliknu a k velkému překvapení zjistím, že objednávka. Trochu zmateně koukám do levého meny a opravdu i tam něco bliká (divné je, že bych očekávala email, který mi chodí z Fleru  kvůli každé hlouposti, ale kvůli objednávce nepřišel).

Mrknu na hodinky  - za hodinu musím zmizet. Tak teď rychle najít to správné tričko:

Samozřejmě bylo až v té poslední krabic na dně. Mám je sice pěkně nadepsané - dámské, panské, dětské... mikiny..malé vzory... košile... ale nějak jsem při poslední předváděcí akci pomíchala krabice a tak nezbylo než prohledat vše. Ještě zabalit a napsat adresu.... Můj první zákazním není zaregistrovaný na Fleru,ale naštěstí uvedl telefon a protože pracuje za rohem, domluvili jsme se na osobním předání, cíž ušetří za poštovné. Tedy osobní předání - předáním jsem pověřila maminku a vydala se de Paříže.

Ještěže existují maminky. To je vůbec ten nejlepší "vynalez"  a té své moc děkuji za neustálou podporu a spolupráci.