Kdysi jsem si na internetu upytlačila knihu Vášeň pre patchwork od Lise Bergenové. Mám ji staženou na počítači a čas od času si ji otevřu a kochám se obrázky. Obdivuji, co ještě neumím a říkám si, že na to určitě také někdy dojde.

Před týdnem mě to zase popadlo a tak „listuji“ a sním…a najednou mi padla do očí stránka s nadpisem Mäkké taštičky. Tak jsem začala pročítat návod…

Musím se vám tu k něčemu přiznat. Zip kdekoli na čemkoli a jakkoli přišit pro mě byl vždycky něco nedostižného a tajemného. Snažila jsem se mu vyhnout, jak to šlo (takže domácí kalhoty mých synů byly do gumy a kde byl opravdu potřeba zip, dala jsem patenty, knoflíky nebo zip suchý). Díky šití kabelek jsem se však osmělila a už umím kapsu se zipem…

… a dokonce jsem se pustila i do kapsiček na zip…

Tyhle měkké taštičky z knihy L.Bergenové však mají zip všit úplně jinak a podle popisu to nevypadalo nijak složitě. Celý týden jsem na to neměla čas, protože moje tři volná odpoledne zabralo suplování za kolegu s Covidem. Tak se mi o tom jen zdálo, promýšlela jsem rozměry, látky, postup, použití,… no prostě byla jsem hrozně natěšená a nedočkavá, až se do toho pustím.

Všechny nabízené rozměry jsem zavrhla, protože „tak velký to přece nechci, chtěla bych si ušít jen pouzdro na tužky a propisky“. Udělala jsem tedy rozměry podle sebe, a ještě to rovnou střihla dvakrát.

Když to bylo naruby, nějaká ta propiska by se do toho vešla…

…ale jak jsem své výrobky obrátila naruby, už ne…

„No jo, to mi tedy nedošlo, že se to takhle zmenší! Vždyť jsou z toho rázem takové „bobky na zip“! Copak do toho narvu propisku?  Maximálně gumu a tužku z IKEA…“

Zase na druhou stranu jsou vážně roztomilé:

Můj prostřední syn prohlásil: „No, je to hezký, ale vůbec nevím, co bych si do toho dával…“

Já si tedy dokážu představit hromadu věcí, co bych si do těchto „buchtiček“ dala.

Tedy kromě těch propisek…

Vy taky?