Zaregistrovala jsem se na Fleru a bezhlavě se vrhala do různých klubíků a poté je redukovala, protože nešlo vše zvládnout. Tvořit, číst, přispívat.... Klubíky o tvoření, o tvoření, o tvoření.... A najednou změna. Klubík "Babičky z Fleru spojme se!" A tak já, babka, tam vlezla taky s tím, že tam asi dlouho nevydržím, že zase nebudu stíhat... Ale ouha, nejen že jsem nevylezla, nestíhala,  ale tento klubík se stal drogou. Najednou to nebylo jen o tvoření, ale o úúúúplně obyčejnejch lidskejch věcech, o bolestech a trápeních, o radostech, o tom jak máme nemocné děti, vnoučata, jak nás někdy štvou naši dědci... prostě tento klubík dostal úplně jiný, lidský rozměr. Ano, bylo tam dříve babek víc, ale postupem času se to "zeštíhlelo" na stávající počet a jako by tyto babky vytvořily takovou malou, imaginární rodinku, která sdílí všechny radosti a strasti. I díky tomuto klubíku, této virtuální rodině jsem zvládla spoustu starostí a nemocí a vrátila se mi zase chuť něco tvořit.

ALE SLÍBILA JSEM JIŽ V TITULKU POHÁDKU, tak tady je:

Na břehu rybníka Hajánek stojí nádherná chaloupka. Chaloupka, kterou hlídá velký a malý hafák, na dvoře stojí stará jabloň, pod kterou hlídá klid a pohodu velký anděl, u studny sedí vodník a vedle něj se zatoulala do trávy kačenka.

Před chaloupkou kvetou obrovské slunečnice a sluníčko dělá na hladině rybnika divy!

A v té pohádkové chaloupce bydlí pohádková babička s dědečkem. Opravdová pohádková babička, která miluje svoje vnoučata i dědu Pepu, své hafáky i své loutky, které s láskou vytváří. A nejen to, tato babička má srdíčko otevřené i pro cizí lidičky, kteří třeba jen náhodou zaklepou na její vrátka. I já jsem zaklepala na vrátka kouzelné chaloupky a pohádková  babička mě přivítala s otevřenou náručí. A nejen to, dala mi na talíř svíčkovou, jakou dělávala moje vlastní babička a starala se o mě, jako bych byla její vlastní. Poháááádka!!!! Opravdová pohááááádka!!!!

Krásně se to čte, že? ALE TO NENÍ POHÁDKA!!!!  Tohle já opravdu zažila. A nejen já. Nestačilo babkám z klubu jen virtuální poznávání, ale chtěli jsme se poznat "z voka do voka". Tak jsme přijely, některé  napříč republiku, abychom se sešly u naší virtuální "hlavní babky". A to, co jsem psala jako pohádku, byla skutečnost. Opravdu jsme byly dva dny v  pohádkové chaloupce, fakt je tam rybník Hajánek, skutečně kvetly zlaté slunečnice a   dostaly svíčkovou /mňam/ , vážně  se o nás ona i děda Pepa starali jako o vlastní, opravdu, opravdu, opravdu nepíšu pohádku!

Takže díky Fleru jsem poznala báječné lidičky, které bych jisto jistě ve svém životě minula a to by bylo škoda, nemyslíte????

Evi  Arno,

díky za krásný víkend, který bych bez Tebe a Tebou založeného klubíku nikdy neprožila!

A babulky, za rok zase v pohádkové chaloupce u pohádkové babičky Arničky!!!